Dva týdny v Thajsku mi znovu připomněly, že svět může být úplně jiný, než jak ho známe z české zimy. Přátelští lidé, skvělé jídlo, džungle, tyrkysové moře a místa, která vypadají jako z filmu. Jaké je cestovat po Krabi a Phuketu, kolik stojí výlety a co byste si rozhodně neměli nechat ujít?O cestě do Thajska jsme mluvili asi rok. Pak jsme měli jet, pak zase ne – protože prostě nebyl prostor to naplánovat a zařídit. Tedy hlavně z mé strany. Ale nekonečně nevlídná česká zima mě nakonec prostě vyhnala. A já jsem za to dnes vděčná. Jak jsme si užili dva týdny v jihovýchodní Asii, v zemi, které se ne nadarmo říká „země úsměvů“Na poslední chvíli – a přímý let jako dar z nebesRozhodnutí jet padlo poměrně pozdě, zhruba dva měsíce před odletem. Najít letenky, které nestojí bambilion, a zároveň rozumné ubytování byl docela výkon. Nakonec se to povedlo – a ještě jsme měli štěstí. Kvůli snaze eliminovat stres z přestupů jsem zvolila přímou linku Praha – Phuket, kterou nabízí cestovní kancelář Čedok (letenky jsme koupili samostatně bez ubytování). A byla to výhra. Nejen kvůli válce, která zastavila na Blízkém východě leteckou dopravu. Žádné běhání s kufry přes obří letiště, žádné nervy, jestli stihneme další spoj. Prostě sednete do letadla a za 10 hodin jste v tropickém ráji. Zpáteční let trval asi 11 hodin a je potřeba počítat s časovým posunem +6 hodin. Zajímavé bylo, že při příletu – letěli jsme přes noc – se jet lag téměř nekonal. Zato po návratu domů, kdy jsme letěli přes den, mi trvalo skoro čtyři dny, než jsem se zase srovnala s českým časem.Přesun z Phuketu do KrabiPo příletu nás čekal ještě přesun na pevninu do provincie Krabi. Naplánovala jsem to tak, že 8 dní strávíme v oblasti Krabi a 6 dní na Phuketu. Na Krabi mě lákala hlavně příroda a výlety lodí. Hodně cestovatelů v Thajsku přejíždí každé dva nebo tři dny jinam. Mně to ale moc nedává smysl. Člověk pak vlastně nic pořádně nepozná. A upřímně? Na Krabi bych se nenudila ani měsíc. Najít taxi z letiště v Phuketu do Krabi nebyl vůbec problém. Spíš naopak – problém byl si vybrat. Po deseti hodinách v letadle, změně klimatu a časovém posunu jsem to ale nijak nekomplikovala a vzala soukromé taxi. Cena? Asi 1100 Kč za tři hodiny jízdy. O dalo se to pořídit levněji, ale  upřímně – v Praze bych za tu cenu nejspíš nedojela ani z jednoho konce města na druhý. Řidič byl milý, povídal si s námi a vlastně nás tak trochu uvedl do země, kde jsem hned po vystoupení z letadla měla jen otevřenou pusu. Naprostý jiný vesmír.Země, kde nic není problémPozději se potvrdila jeho slova: „Thailand is a free country. Good food, kind people, safety and beautiful nature.“ A že nic není problém. Tuhle větu jsem si za dva týdny pobytu řekla snad tisíckrát. Třeba když jsem dala u hotelu vyprat prádlo a dostala ho zpátky nádherně voňavé a perfektně složené. Když jsme si mohli dát skvělé čerstvé jídlo za pár bahtů. Když jsem si v legendárním 7-Eleven koupila opalovací krém nebo výborné kafe a toast za pár korun. Když stačilo mávnout rukou a tuk-tuk nás večer dovezl zpátky do hotelu, i když jsme měli za sebou klidně 15 kilometrů v nohách. A hlavně: ani na chvíli jsem neměla pocit ohrožení.Mohlo by vás zajímat: Cestování po padesátce: moje tipy a zkušenosti z cestKrabi – krajina jako z filmu AvatarKdyž jsme poprvé vyjeli na moře na tradiční dřevěné lodi long-tail boat, připadala jsem si chvílemi jako v krajině z filmu Avatar. Obrovské vápencové skály vystupující z moře, džungle, tyrkysová voda. Kolem nás létali varani, na plážích řádily opice a jedna z nich se dokonce pokusila turistovi ukrást batoh. V tu chvíli jsem si znovu uvědomila, jak je svět neskutečně pestrý.Railay Beach – skalní ráj a opiceJedním z prvních výletů byla slavná Railay Beach (často psáno také Rai Leh). Dostanete se tam jen lodí, asi 20 minut long-tailem z Ao Nangu. Prošli jsme se po plážích, podívali se do známé Phra Nang Cave, kde místní nechávají dřevěné falické symboly jako obětiny bohyni plodnosti. Pozorovali jsme opice, koupali se a sledovali horolezce, kteří lezou po skalách nad mořem. A ano – vypadá to tam opravdu jako z pohlednice.Výlet na ostrovy Phi Phi a slavnou Maya BayZážitek byl výlet lodí na souostroví Phi Phi Islands. Navštívili jsme legendární Maya Bay, kde se natáčel film Pláž (The Beach) s Leonardem DiCapriem. Pak přišlo šnorchlování v průzračné vodě Andamanského moře. Hejna barevných ryb kolem nás, teplá voda a scenérie, na kterou se nezapomíná. Zastavili jsme také na Phi Phi Don, kde jsme měli oběd, a krátce zakotvili na ostrově Hong Island. Tam se kvůli silným proudům může do vody jen s vestami.Termální prameny Klong Thom Hot SpringsNež jsme dorazili k Emerald Poolu, zastavili jsme ještě u přírodních termálních pramenů Klong Thom Hot Springs (Namtok Ron Khlong Thom). Jsou to vlastně malé přírodní bazénky vytvořené z kamenů, do kterých přitéká horká minerální voda z podzemních pramenů. Voda tu má kolem 38 až 40 stupňů, takže si připadáte jako v lázních – jen místo zdí kolem vás roste džungle a slyšíte zpívat ptáky. Teplá voda stéká přes kamenné terasy a vytváří malé kaskády, ve kterých si můžete sednout a nechat unavené svaly po všech těch výletech příjemně prohřát. Po několika dnech chození a výletů lodí to bylo vlastně malé tropické wellness.Mohlo by vás zajímat: Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůžiEmerald Pool a Blue Pool – přírodní zázrak v džungliDalší den jsme vyrazili do vnitrozemí k přírodním jezírkům Emerald Pool (Sa Morakot) a Blue Pool. Cesta vede džunglí a v tropickém vedru to není úplně jednoduché. Vlhkost je tam obrovská. Ale stojí to za to. Emerald Pool je přírodní termální jezírko s průzračnou vodou, kde se dá koupat. A pak je tu Blue Pool – malé jezírko s neuvěřitelně modrou barvou. Má asi 10 metrů hloubky, i když na první pohled vypadá, že má sotva metr. Jeho voda je geotermální a obsahuje minerály, které vytvářejí tu neuvěřitelnou barvu. A říká se, že když zatleskáte, voda se rozvlní. A fakt, že jo. Žádná megie, ale čistá fyzka, kteor ale já neumím vysvětlit.Tiger Cave Temple – chrám nad džunglíNa závěr jsme vyrazili ještě k buddhistickému chrámu Wat Tham Suea, známému jako Tiger Cave Temple. Nahoru vede 1260 schodů na vrchol hory. Upřímně? Po několika dnech chození a v tom vedru jsme se nahoru nevydali. Ale i samotný chrám dole a okolní džungle stály za návštěvu. A ten výhled prý stojí za to.Praktické ceny z KrabiAbych byla konkrétní – Thajsko je pořád země, kde si můžete dopřát hodně zážitků za relativně málo peněz.Výlet na ostrovy Phi PhiCelodenní výlet lodí nás vyšel asi na 2000 Kč pro dvě osoby.V ceně byl: doprava lodí šnorchlování pitná voda ovoce oběd na ostrově Program obvykle zahrnuje Maya Bay, Phi Phi Islands a několik zastávek na koupání.Long-tail loď na Railay BeachTradiční dřevěná loď long-tail boat stojí z Ao Nang na Railay Beach asi 100 bahtů na osobu za jeden směr.Plavba trvá přibližně 20 minut a je to zážitek sám o sobě.JídloNa jídle se dá v Thajsku utratit opravdu různě: street food: kolem 40 bahtů (asi 25 Kč) běžná restaurace: kolem 150–200 bahtů lepší restaurace u pláže: samozřejmě víc A výběr je obrovský – od mořských plodů přes pad thai až po kokosové dezerty.Jednu věc ale musím říct upřímně: utrácet se vám v téhle zemi chce.Protože jídlo je skvělé, zážitky stojí za to a pořád máte pocit, že za své peníze dostáváte opravdu hodně.  Pokračování příště – Phuket, noční trhy, thajská kuchyně a další dobrodružství.

Upřímně – doteď jsem si tohle parfémové názvosloví pletla. Toaletní vodu jsem brala jako „lehčí parfém“, parfémovou vodu jako „parfém“ a parfém jako něco, co si na sebe dává jen francouzská herečka v kašmíru. Tak jsme si ve svých padesáti sedla a řekla: Jdu si udělat malý vonný kurzík, ať jsem konečně v obraze. A když už se v tom začnu orientovat já, tak ať z toho máte užitek i vy.Jaký je rozdíl mezi všemi těmi „vodami“?Parfém (Extrait de Parfum)Koncentrace: 20–40 % Výdrž: 8–24 hodin Vůně: hluboká, výrazná Použití: večer, zima, velké příležitosti Drahý, protože je nejkoncentrovanější. Tady už platíš za intenzitu.Parfémová voda (EDP – Eau de Parfum)Koncentrace: 15–20 % Výdrž: 4–8 hodin Použití: celodenní, celoroční, bezpečná volba Nejoblíbenější varianta – většina žen si myslí, že EDP = parfém.Toaletní voda (EDT – Eau de Toilette)Koncentrace: 8–15 % Výdrž: 2–4 hodiny Použití: hlavně léto, denní nošení, kancelář Lehčí, svěžejší – ideál, když nechceš být „příliš voňavá“.Kolínská voda (Eau de Cologne)Koncentrace: 3–6 % Výdrž: 1–2 hodiny Použití: horko, dovolená, po sprše Rychlá svěžest, ne závazek.Tělový spray / body mistLehký, jemný, krátká výdrž. Použití: po cvičení, po koupeli, „jen tak“.Proč voní parfém na každém jinak?Protože jsme chemické laboratoře na nohách: pH kůže, hormony (po padesátce se tělo mění víc, než chceme), strava, léky a typ pokožky. Stejná vůně = deset žen, deset výsledků.Letní vs. zimní vůněLéto miluje: citrusy, vodní tóny, zelené vůně, bílou květinuTeplo = vůně zesiluje → těžké vůně se v létě mění v útok.Zima miluje: pačuli, vanilku, dřevo, jantar, koření. V chladu se těžší vůně rozvoní hezky a nepřehluší okolí.Kam parfém stříkat (a proč NE do vlasů)Kam ANO:zápěstí pod ušní lalůčky klíční kosti vnitřní strana loktů dekolt zadní strana kolen (tajný tip – teplo vůni vytahuje nahoru)Kam NE:Do vlasů. Alkohol = vysušování + lámání + matný efekt. Pokud chceš provonět vlasy → používej hair mist.Co je to „voňavý podpis“Je to osobní vůně – ta, kterou si s tebou lidé spojí automaticky.Proč ho chtít: působí to sebevědomě vytváříš „paměťovou stopu“ nošení je jednodušší (neřešíš každý den nový pokus) je to elegantní a ženskéJak na to: Vyber si 1–2 vůně: denní nebo večerní nebo zimní a letní. A ty měň se sezonou.Perličky ze světa vůníNejdražší parfém světa:Shumukh – cca 35 milionů Kč. Flakon: zlato, diamanty, perly. Vůně? Ta je tam jen aby se neřeklo, že tam není. Není to zvláštní? Koupit si za miliony flakón s vůní, která není nijak zajímavá?Nejvzácnější parfémové ingredience:Oud: temná, dřevitá, návyková. Velmi drahá. Ambergris: slinné výměšky velryby, ano opravdu. Bulharská růže: 3 tuny květů = 1 kg oleje.Jasmín z Grasse: sbírán ručně při úsvitu.A nakonec jeden fakt: Nejvíc komplimentů mají vůně s vanilkou, pižmem a citrusy. To s evůbec nedivím, protože i já dávám těmto vůním přednost před ostatními.

Kdysi dávno – dobře, před třiceti lety – jsem poprvé přistála na Gran Canarii. Byla jsem tehdy za kamarádkou, která pracovala u Fischera jako delegátka (ano, u toho Fischera, co založil cestovku). Bylo mi dvacet, měla jsem jedny plavky, dvoje šaty, jedny kraťasy a tři týdny volna.Byla to nádhera. Ostrov mi připadal jako směsice měsíční krajiny a tropického ráje: písečné duny, borovicové háje, hory, moře a jeskyně, kde lidé opravdu bydleli. Poprvé v životě jsem jedla čerstvé kalamáry, tančila na pláži a nechápala, jak může být oceán tak divoký a přitažlivý zároveň. Gran Canaria tehdy kypěla životem, turismus byl v plném rozkvětu a všechno se zdálo být nové. Kamarádka mi vyprávěla vtipný historky s českými a slovenskými turisty i prekérní situace s českými celebritami, které tam jezdili.A teď, po třiceti letech, znovu na místě činu. A najednou jakoby to byl úplně jiný ostrov, který má ale pořád něco, co jinde nenajdete.Ostrov, kde se čas trochu zastavilNa první pohled se zdá, že se tu mnoho nezměnilo. Mnohé hotely mají už své roky, promenády působí trochu omšele, a i v obchodech to občas vypadá jako návrat do devadesátek. Ale právě v tom je to kouzlo. Gran Canaria se nehoní za trendy. Zatímco Tenerife přitahuje masy moderními resorty a instagramovým leskem, Gran Canaria zůstává víc sama sebou. Trochu staromódní, ale o to přívětivější. A kdo hledá místo, kde si může opravdu odpočinout – duševně i fyzicky – ten ho tady najde.Klima, které léčíGran Canaria má jedno z nejstálejších podnebí na světě. V zimě tu bývá kolem 21–23 °C, moře má přibližně stejně, a zatímco u nás škrábeme led z čelního skla, tady se dá chodit v šatech a sandálech. Na jihu (Maspalomas, Playa del Inglés) bývá téměř pořád slunečno, sever je zelenější a občas zamračený, ale krásný svým kontrastem. Pokud hledáte únik před zimou, je to ideální cíl. Žádné extrémy, jen teplo, světlo a oceán.Jak se tam dostatLet z Prahy trvá asi 5 hodin. Ceny letenek se pohybují okolo 5–8 tisíc korun, podle sezóny. Autopůjčovna je skvělý nápad – silnice jsou bezpečné a vnitrozemí stojí za to. Ale pokud chcete jen moře a drink, vystačíte si s autobusy (které tu fungují překvapivě dobře).Co vidět a zažítGran Canaria není jen o plážích. Je to ostrov kontrastů – poušť, hory, prales a oceán v jednom.Duny v MaspalomasZlaté písečné duny, které připomínají Saharu, jsou jedním z největších symbolů ostrova. Ideální na procházku při západu slunce – ale pozor, bosky to pálí!Jeskynní domyV horách dodnes lidé žijí v jeskyních vytesaných do sopečné skály. Nejslavnější oblast je Guayadeque – úzké údolí, kde se můžete podívat do skutečných obydlí a dát si oběd v jeskynní restauraci. Tohle je přesně to, co dělá Kanáry unikátní – spojení dávné historie s běžným životem.Borovicové háje a vnitrozemíVyjeďte do hor kolem Roque Nublo, majestátní skály, která je symbolem ostrova. Tam pochopíte, proč se Kanárům říká „kontinent v malém“. Přejedete třicet kilometrů a ocitnete se v borovém lese, kde voní pryskyřice a ticho. Výhledy? Takové, že vám spadne brada – doslova až k Teide na Tenerife.Puerto de MogánMalebné městečko s přístavem, které si drží svůj půvab. Říká se mu „Malé Benátky“ – a právem. Kanály, kytky, kavárny, barevné domky. Ideální místo na závěr cesty.Ceny a ubytováníGran Canaria je dnes střední třída mezi ostrovy – není nejlevnější, ale ani přehnaně drahá. Denní rozpočet kolem 50–70 € vám pokryje běžný komfort. Hotely často nejsou nejnovější, ale čisté, bezpečné a příjemné. V menších rodinných penzionech nebo apartmánech bývá atmosféra klidnější než v resortech.Místní kuchyněCo doporučím ochutnat? Určitě Papas arrugadas con mojo – slané pečené brambory s pikantní omáčkou. Calamares a la plancha – grilované kalamáry a Queso de flor – sýr s květinovou chutí. A k tomu sklenku místního vína, které má díky sopečné půdě zvláštní charakter.Proč právě semGran Canaria není nejmodernější, nejluxusnější ani nejvíc „instagramová“. Ale je pořád bezpečná, pestrá, pomalá – a nádherná. A možná právě proto vás dostane víc než místa, kde všechno září novotou. Trochu zestárla,  a když ji navštívíte znovu po letech jako já, zjistíte, že se vlastně tolik nezměnila – možná jen vy.

Když se řeknou osmdesátky, cítím vůni pečeného bůčku a zelí. Moje máma tohle jídlo milovala – já ho nesnášela. Dělalo se na nejrůznější způsoby a bylo tehdy snad národním masem.V osmdesátkách se maso shánělo „pod pultem“, ale v naší rodině to problém nebyl. V širší rodině se chovala prasata, a to bývala vždycky událost – nejen kulinární, ale i společenská. A moje máma byla řeznice. Masa, a vepřového zvlášť, tak bylo u nás na stole vždycky dost. Škoda, že jsem maso odmalička neměla ráda – a to vepřové obzvlášť. Ale to je zase trochu jiná kapitola.Proč frčelo vepřovéV socialismu se chovalo hodně prasat – chovy byly dotované, kolektivní, a každý znal někoho, kdo měl doma „čuníka“. Vepřové bylo levnější a dostupnější než hovězí, které většinou putovalo na export. Kuře? To bylo skoro sváteční jídlo – často „na neděli“ nebo když přijela návštěva. A já si pamatuju, jak někdy kuřata nebyla vůbec. Moje máma se tehdy vyznamenala, když sehnala pro moji učitelku zeměpisu celý karton kuřat. A já měla hned jedničku z toho předmětu. Co na tom, že jsem se v něm tenkrát moc neorientovala, že? Kolik jsme toho snědliV osmdesátých letech snědl průměrný Čech kolem 97 kilo masa ročně, z toho skoro polovinu tvořilo vepřové. Dnes je to méně – okolo 80 kilo masa na osobu, a struktura se změnila: jíme víc kuřecího a míň vepřového.Jak jsme ho nejraději jedliKotlety s kostí, šťavnatá krkovička, bůček v troubě, dušené plátky, koleno na pivě… To byla česká kuchyně v celé své tučné, voňavé a poctivé slávě. Vepřové se peklo, dusilo, smažilo i zapékalo – žádná fitness, žádné low-fat, prostě jídlo, které mělo sílu a chuť. Když se v neděli dělala krkovice s cibulí a majoránkou, bylo slyšet, jak praská sádlo. A v hospodě se chodilo na koleno s pivem – to bylo naše české štěstí. A tak přidávám dva recepty na vepřové, které si už v hospodě běžně nedáte. Ale třeba u vás doma má vepřové stále své místo.Retro jídla: houbové recepty z maminčina sešitu Dva recepty, které už skoro zmizelyBůčkové závitky s náplníBudete potřebovat: 6 plátků vepřového bůčku, 200 g mletého masa, 1 cibuli, sůl, pepř, majoránku, 1 vejce, trochu strouhanky, sádlo a vývar.Postup: Z bůčku naklepejte plátky, osolte a naplňte směsí z mletého masa, cibule, vejce a koření. Srolujte, spíchněte párátkem a opečte na sádle dozlatova. Podlijte vývarem, přikryjte a duste v troubě do měkka. Nakonec nechte šťávu zredukovat. Podávejte s chlebem nebo knedlíkem. Výsledkem je měkké, šťavnaté maso, které voní po cibuli.Tvaroh jako dobrý spojenec zdraví po padesátceVepřové po Znojemsku se smetanou a okurkouBudete potřebovat: 500 g vepřové kýty, 2 cibule, 2 kyselé okurky, 200 ml smetany, 1 lžíci mouky, 1 lžíci hořčice, vývar, pepř, sůl a tuk.Postup: Maso nakrájejte na kostky, osmahněte na cibuli, osolte, opepřete a podlijte vývarem. Když změkne, přidejte mouku rozmíchanou ve smetaně, hořčici a na kostičky nakrájené okurky. Povařte pár minut, dokud omáčka nezhoustne. Podávejte s rýží nebo houskovým knedlíkem. Znojemská je prostě retro klasika, jen už má své slavné období za sebou. A to je možná škoda.

Když jsem si poprvé řekla, že si nechám udělat test DNA, bylo to ze zvědavosti. Ne že bych čekala, že zjistím, že jsem vzdálená sestřenice královny Alžběty (i když kdo ví!), ale prostě mě zajímalo, co v sobě nosím za směsici. Nikdo z nás přece není „čistokrevný“. A právě to je na tom nejzajímavější.Jak to probíháVybrala jsem si test u MyHeritage – jeden z těch, které se dají objednat online. Stojí zhruba 29 eur a součástí je sada, kterou vám pošlou domů. Podle návodu si vytřete vatovou tyčinkou vnitřní stranu tváře, uložíte vzorek do zkumavky a pošlete zpět do laboratoře v Německu.Ano, je to komerční laboratoř – nepracuje pro policii ani lékaře, ale podle přísných standardů pro genealogické testování. Výsledky sice nejsou použitelné v kriminalistice, zato vám přesně řeknou, odkud pochází vaše geny.Pak přišlo to čekání. Přibližně měsíc, během kterého jsem si říkala: „Tak co, najdu v sobě kus Itálie? Nebo možná Skandinávii?“ A pak jednoho dne – e-mail: „Vaše výsledky jsou připravené.“Přišlo překvapeníNejdřív jsem si říkala: „To je nějaké obyčejné.“ Podle výsledků jsem ze 68 % východoevropanka – to znamená, že moje genetické kořeny sahají do oblastí dnešního Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Ukrajiny. To dává smysl – předky na Ukrajině jsme v rodině znali.Ale pak přišlo překvapení číslo dvě: 16,7 % německý původ! Jenže pozor – tohle není jen o Němcích. MyHeritage má tuto kategorii širokou, takže zahrnuje i západní Evropu, severní Francii, Benelux… a najednou mi docvaklo, že máma měla pravdu, když říkala, že jsem „takovej francouzskej typ“.A odkud to mám? Z matčiny, nebo z otcovy strany? Tady začíná ta pravá detektivka jménem genealogie.Další překvapení: skoro 14 % balkánských genů – takže někde ve mně žije i kousek jižního temperamentu. A pak úplná drobnost – 1 % skandinávského původu, které beru spíš s úsměvem. Tak malé procento může být náhoda, statistický „šum“.A pak to začalo být ještě zajímavějšíSystém mi začal ukazovat příbuzenské shody. Lidi z celého světa – Poláci, Ukrajinci, Němci, Francouzi, ale i lidé žijící v USA a Velké Británii.Co to znamená?Každý z nás nese ve své DNA kousky genů, které sdílí s jinými lidmi. MyHeritage (a podobné služby) porovnávají vaši DNA s miliony jiných vzorků a když najdou shodu, nabídnou vám ji jako „příbuzného“. Někdy jde o blízkého bratrance nebo sestřenici, jindy o někoho, kdo s vámi sdílí společné praprapředky.Mně třeba našli sestřenici 2.–3. kolene – a žije ve Francii. Takže ano, mám v sobě kousek francouzské krve. A v DNA testech to není metafora, ale fakt.Geny, co spojujíNa genealogii mě baví jedna věc – čím víc o ní čtu, tím víc chápu, že všichni jsme propojení. To, co nazýváme „národy“, jsou vlastně jen vrstvy historie. Na genetické úrovni jsme všichni tak trochu směsice – Evropané, Asiaté, Afričané, poutníci času a prostoru.A tak si říkám: Třeba není důležité, odkud přesně pocházíme. Ale že v sobě všichni neseme stopy dávných cest, příběhů a lásky, která překročila hranice.Fakta o DNA testech: Testy jako MyHeritage, 23andMe nebo Ancestry zjišťují, s jakými světovými populacemi vaše DNA nejvíce souhlasí. Přesnost: velmi dobrá u příbuzenských shod, přibližná u procent původu. Nevýhoda: neukáže konkrétního předka ani rodokmen – jen pravděpodobné oblasti. Výhoda: může vás propojit s příbuznými po celém světě a ukázat, že svět je opravdu malý. Test DNA vám možná neřekne všechno, ale rozhodně vám ukáže, že naše minulost není černobílá. Že jsme všichni trochu směsice, a že možná někde v Alsasku, na Balkáně nebo v Dánsku žije vzdálený příbuzný, který by si s vámi klidně dal kafe – kdyby o vás věděl.

Snad odjakživa ctím heslo: můj dům, můj hrad. Považuji se už za zkušeného tvůrce domova – viz mé příběhy o stavění a rekonstrukcích. Vždycky jsem chtěla, aby domov nebyl jen místo, kde přespáváme, ale prostor, který opravdu léčí, těší a dodává sílu. Ať už se jedná o maličkosti jako květiny, nebo větší věci jako dispozice a barvy, všechno hraje roli. A hlavně – když se doma necítíme dobře, tak nám tam ani vztahy, ani nálada moc nevydrží. Věříte tomu taky?Pořádek jako základní pravidloMožná to zní banálně, ale fakt to funguje: když je doma bordel, je chaos i v hlavě. Už jen to, že si večer uklidíte kuchyň, udělá ráno úplně jiný start dne. Feng-šuej říká, že „stojatá energie“ se drží v hromadách nepotřebných věcí. A to je v podstatě logické – prach, vizuální hluk, pocit zahlcení.Obrazy a předměty: ano, nebo raději ne?Často se píše, že by doma neměly viset obrazy zemřelých lidí. Důvod? Z feng-šuej hlediska prý připomínají minulost a zadržují energii, brání „novému“. Psychologicky to může být podobné – když koukáte na obraz prababičky, může to vyvolávat spíš melancholii než radost. Ale tohle je hodně individuální. Pokud vám fotka babičky přináší úsměv a teplo u srdce, nevidím jediný důvod, proč ji doma nemít. Naopak ale rozhodně nedoporučuju obrazy s negativní atmosférou – smutné tváře, výjevy válek, příliš temné motivy. To se prostě přenáší do nálady prostoru.Rostliny hojnostiUž dávno se ví, že rostliny doma mají velký vliv na naši pohodu. Nejde jen o kyslík a vlhkost vzduchu, ale i o symboliku. Pachira aquatica – říká se jí „strom peněz“ nebo „strom štěstí“. Podle feng-šuej přitahuje hojnost, ale i bez toho je to krásná zelená rostlina, která roste poměrně snadno. Tlustice (crassula ovata, „jadeitový strom“) – další rostlina spojená s prosperitou. Její masité listy působí uklidňujícím dojmem. Bambus štěstí – ne nadarmo je to oblíbený dárek. Snadno se pěstuje a vypadá dobře i minimalisticky. Levandule – pro klid a vůni domova. Kromě energie prý odhání i špatné sny. Monstera – velké listy dodávají sílu, přinášejí do prostoru svěžest a zároveň symbolizují růst.Když ženská rekonstruuje: řemeslník, nebo kuchař a útěk do ŠpanělskaCo doma raději nemítSuché kytky a umělé květiny, které působí mrtvě. (Jedna věc je sušená levandule pro vůni, ale velké suché vazby jsou spíš „stopka“ pro čerstvou energii.) Přebytek elektroniky v ložnici ruší spánek, ať už věříte na „energie“ nebo jen na modré světlo. Rozbité věci – když něco neslouží, raději to vyhoďte. Každý „polofunkční krám“ doma působí jako připomínka neřešených věcí.Když rekonstrukce přeroste v boj o přežitíJde o radostZa ty roky, co jsem budovala domovy, vím jedno: nejde jen o design, ale o to, co vám dává radost. Pokud máte doma něco, co vás těší, i malá věc může změnit náladu celé místnosti. A jestli to má navíc ještě symboliku hojnosti a štěstí? Tak tím líp. Osobně mám ráda drobnosti – suvenýry ze svých cest. Na svých toulkách jsem totiž vždy uvolněná a šťastná a při pohledu na některý z těch přivezených drobnůstek se mi vždy vybaví vůně, chutě a zážitky z cest.

Poslední dobou sice víc rekonstruuji, než balím kufry, ale cestování je pořád moje velká láska. A protože už jsem toho docela dost zažila, sumíruju si, co se mi osvědčilo a co dnes dělám jinak než ve dvaceti. A co je na tom super.Ve dvaceti mi bylo jedno, kde spím a co si beru s sebou. Batoh na záda, spacák, trocha jídla a hlavně hodně odhodlání. Tenkrát jsem víc cestovala autobusem, a to i dálky a přes noc. Nebyl problém a ještě to bylo dobrodružství. Jenže po padesátce mám jiné priority: nechci dokazovat, že zvládnu noc pod širákem – to už jsem zvládla. Teď chci cestovat tak, abych si to užila a byla odpočatá, ne zničená.Balení: méně je vícKdyž se podívám zpátky, kolik nesmyslů jsem si tahala na dovolené dřív, směju se. Teď to zvládnu na týden s jedním malým kufříkem do kabiny nebo i batůžkem. Tip: i když jedu na delší dobu s odbaveným kufrem, důležité věci (doklady, léky, peníze, nabíječky) tam nikdy nedávám. Kdyby se ztratil, máte po všem. Extra tip: okopírujte si pas, OP a kartičku pojišťovny a uložte je jinam než originály. Když vám něco ukradnou či ztratíte, máte aspoň základ. A léky? Ty si beru vždycky s sebou do příruční tašky. Zpožděný kufr by znamenal, že jsem bez nich – a to nechcete.Letiště: drobnosti, které šetří nervy i penízeMoje zkušenost: Praha má snad nejdražší vodu a občerstvení v celé Evropě. Proto si nosím prázdnou láhev a po check-inu ji naplním na toaletě nebo u fontánek. Jídlo kupuju raději před letištěm. Ono taky v letadle to jejich jídlo… no, za mě není o co stát. Pamatuju, jak jsem si jednou dala bagetu z letadla a byla ještě mražená. A za tu cenu? Tip: jídlo a voda předem = žádný stres ani zbytečné tisícovky za bagetu a colu. Kos v rytmu šnorchlu, koček a fejkových Gucci: Dovolená tří generací Cestování: letadlo, vlak, bus a auto po padesátce Letadlo – rychlé, ale ne vždy pohodlné. Ideální sedadlo u uličky nebo u nouzových dveří a někdy taky úplně vepředu. Někdy to vyjde bez příplatku, ale za to pohodlí pár stovek navíc, zvlášť při delším letu, určitě stojí. A špunty do uší? Nezbytnost. Let bývá docela často plný řvoucích dětí – to není o tom, že nemám ráda děti, naopak. Spíš se zamýšlím, proč ti rodiče nemůžou chvíli počkat s mrňousky, než to letadlo snesou lépe. A těch dětí i nás spolucestujících je mi vždy spíš líto. Vlak – moje srdcovka. Dá se projít, dát si kávu, občas i něco docela dobrého k jídlu za normální cenu a přitom se dívat z okna. A noční vlak? To je romantika na entou, i když mám trochu problém s lůžkem – jsem taková štítivka, asi je to diagnóza či co. Mám to skoro všude, v hotelech, o nemocnicích nemluvě. Bus – kdysi to bylo pro mě dobrodružství, dnes spíš poslední volba. Krátké trasy zvládnu, dál už radši ne. Naposledy jsem byla před 4 lety se synem busem v Paříži a Disneylandu a už tenkrát jsem se z té jízdy ještě skoro týden poté dávala dohromady. Auto – můj sen je aspoň pár let cestovat se spaním v autě. Ale ne jako kdysi, kdy jsem složila sedačky a usnula. Dnes chci matraci, vychytávky, pohodlí. Svoboda ano, ale ne za cenu bolesti zad a nespavých nocí. A super je, že dneska si to spaní v autě můžete opravdu užít se vším komfortem a pohodlím. Takže kdo ví? Třeba se do toho dám a pak vám o tom budu psát, natáčet videa 😊 Aplikace a chytré tipy, co mi usnadňují život Booking – čím víc rezervací, tím větší výhody (např. letištní taxi zdarma nebo slevy). Při výběru hotelu pak sledujte pouze aktuální hodnocení, ne ta stará – co platilo před rokem, dnes už nemusí. Mapy a jízdní řády – i když jedu s cestovkou, na místě jezdím raději MHD nebo si půjčím auto. Poznáte víc a levněji. Úplně jednoduše vygooglíte, nebo se doptáte Chatu GPT na jízdní řády a místní MHD. Překladače – nejsem žádný velký angličtinář, nějak se domluvím, ale dneska není problém i s minimální znalostí jazyka. Stačí Google Translate nebo jiná appka a domluvíte se všude. Takže jazyková bariéra není výmluva. Pak jsem se dívala, že existují i různé překladače… Itinerář – ten vám s přehledem po zadání toho, co chcete dělat, vidět, zažít vytvoří taky docela slušně Chat GPT – ovšem musíte s ním umět pracovat a trochu si s tím hrát. Já před cestou využívám i YouTube, kde dnes snad už o každém místě na světě najdete videa. Finance: zážitky místo krámůVe dvaceti jsem počítala každou korunu. Dnes už si dovolím investovat do zážitku místo do tašky plné suvenýrů – i když nikdy neodolám a s tím počítám i ve své bagáži, abych měla místo si něco odvézt. Ale obecně dám víc peněz za hotel v centru nebo za výlet, než abych tahala domů blbosti, na které se práší. To neplatí o úlovcích z ranku módy či doplňků nebo originální kosmetiky. Tip: napište si rozpočet a držte se ho, ale nezapomeňte mít rezervu „na něco navíc“, co vás překvapí. Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůžiDestinace a načasování: mimo sezónu je to nejvícTohle je hack, který doporučuju všem: jezdit mimo sezónu. méně lidí, žádné tropické vedro, víc prostoru na vychutnání atmosféry, a ceny úplně jinde. Třeba zářijová Kréta: pořád krásně na koupání, ale ceny nižší. Večerní procházka městem bez davů turistů taky není k zahození.S kým cestovatSpolucestující jsou prý polovina dovolené. Já nejčastěji jezdím se svým puberťákem. Odmala jsme si nastavili, že se domlouváme: já chci muzeum, on sport nebo pláž. Nakonec stihneme obojí a funguje to.Ale myslím, že jet sama je taky super. Já byla párkrát a to je pak něco. Solo cestování už není stigma, naopak – je to svoboda. A často potkáte víc lidí než ve dvojici.Jak jsem jela koupit apartmán u mořeShrnutí: co jsem se naučila při cestování po padesátce balit méně, ale chytře (doklady, léky, kopie důležitých věcí vždy u sebe), nebát se aplikací a nových technologií – usnadní život, jídlo a pití řešit před letištěm, vybírat ubytování podle aktuálních hodnocení, cestovat mimo sezónu = klid i nižší ceny, vybírat si, s kým jedu, a když nikdo nesedí – jet klidně sama. Cestování, jako už mnoho dalšího v životě nás zralých, je díky nasbíraným zkušenostem super. Je to svoboda cestovat po svém, pohodlně, s nadhledem a s vědomím, že čas a energie jsou stejně cenné jako peníze.Protože po padesátce už necestuju proto, abych si něco dokazovala. Cestuju proto, abych si to užila.A jak cestujete vy?

Minulý víkend jsem vezla syna na ryby a sama se šla projít lesem – jen tak, na chvíli utéct do ticha. A přestože jsem se nevydala nikam neznámým směrem, ocitla jsem se opět v Kersku. V místě, které mám za covidu proježděné na kole lesními cestami skrz na skrz. A i když jsem ho znala… znovu mě dostalo.Lesní rybníček, co neztrácí kouzloTenhle rybníček jsem objevila už před lety. Malý, schovaný, tichý. Jen ty víly si musíš představit. A přesto – nebo možná právě proto – jsem se u něj opět zastavila a na chvíli zapomněla, kolik mi je, co mě čeká, i kde vlastně jsem. Tohle místo má v sobě něco, co se nedá vyfotit ani popsat – musíš to cítit.Kersko – les s duší (a dnes i s novými domy)Kerský les má zvláštní energii. Roste tu cosi mezi přírodou, literaturou a lidskými příběhy. A taky dnes i nové moderní domy, které by asi panu Hrabalovi trochu nadzvedly obočí. Ale život je změna. A i přesto všechno tenhle kout pořád drží svoji poetiku.Kam na jídlo a pití?Pokud vyrazíte do Kerska, nemusíte nutně zamířit do slavné Hájenky. Výborně se najíte i U Pramene – a hlavně si tam rovnou můžete natočit místní specialitu: Kerku, vodu ze Svatojosefského pramene. Chutí připomíná Poděbradku a není divu – prameny si jsou geologicky příbuzné.Krámek U Kuby: pro radost i památkuDalší zastávkou, kterou doporučuji z celého srdce, je krámek U Kuby. Voňavý, plný ručně vyráběných pokladů – svíčky, šperky, keramika. Já si tentokrát odnesla krásný náramek z minerálů. Radost v malém, která zůstane. Hrabalova chata: literární památka v srdci lesaNávštěva Kerska bez zastavení u Hrabalovy chaty? Nemyslitelné. Pokud se chcete podívat dovnitř, je ale potřeba si předem domluvit prohlídku. Přikládám fotku s kontaktem, ať máte cestu připravenou. Stojí to za to – už jen kvůli atmosféře, která tam zůstala.Objev na závěr: zahradní restaurace s penzionemA nakonec překvapení – i pro mě. Vedle Hrabalovy chaty jsem objevila zahradní restauraci s penzionem. Klidné místo s jezírkem, domácí atmosférou a něčím, co se těžko popisuje. Přitom jsem si myslela, že Kersko znám jako svoje boty. A ono ne.Ať už sem vyrazíte na kole, pěšky, Kersko vám má pořád co říct. A možná vás překvapí stejně jako mě. Možná jste nevěděli…Kersko bylo původně plánováno jako rekreační oblast pro úředníky – vzniklo už ve 30. letech 20. století. Parcely byly levné a dostupné, stavěly se tu chaty pro víkendové pobyty, a to podle přesného regulačního plánu (každý pozemek měl třeba povinný ovocný strom!).Bohumil Hrabal si v Kersku koupil chatu v roce 1965 – a právě tady vznikala část jeho tvorby. Jeho láska k lesu, lidem i místním hospodám se odráží v knize „Slavnosti sněženek“, která je s Kerskem neoddělitelně spjata.Kerský les je uměle vysázený borový les – tedy žádný prales, ale kultivovaný prostor, který měl od začátku sloužit lidem. Možná i proto působí tak klidně a „domácky“.Svatojosefský pramen, ze kterého se stáčí Kerka, byl v 70. letech zpevněn a upraven do podoby, jakou známe dnes. Voda je bohatá na minerály a má podobné složení jako Poděbradka – ale bez bublin.

Vloni jsem měla štěstí, že jsem opět mohla vyrazit do svého milované země – tentokrát na Costa Blanca. Moje základna? Torrevieja. Už předem jsem tušila, že to nebude žádná perla Středomoří, ale apartmán s bazénem, zahradou a vlastní restaurací v urbanizaci vypadal skvěle. A jak jsem řekla, tak to vlastně i bylo. Město mě sice nijak neoslnilo, ale ani neurazilo. Byla to skvělý výchozí bod pro výlety – a o to mi šlo.Cartagena – elegance bez davůJednoho dne jsme se rozhodli vyrazit směrem na jih, k Mar Menoru. Nejprve jsme se zastavili v krásné Cartageně – elegantním přístavním městě s římskou historií, kde na vás dýchne klid a styl. Hlavním lákadlem je římské divadlo – Teatro Romano, které pochází z 1. století př. n. l. Je tu i archeologické muzeum a úžasné historické centrum, kde se nesetkáte s davy turistů. Jen vy, krásná architektura a mořský vánek. Lo Pagán – místo, kde to voní zdravím (a sírou)Po návštěvě Cartageny jsme pokračovali do Lo Pagánu, slavného bahenního lázeňského místa na břehu Mar Menoru – přezdívaného také španělské Mrtvé moře. Tahle část laguny je známá vysokým obsahem minerálů, solí a síry, které mají příznivé účinky na klouby, kůži, revmatismus, artritidu i ekzémy. A hlavně – je tu volně přístupné léčivé bahno, které si můžete sami nabrat a aplikovat.Cestování po padesátce: moje tipy a zkušenosti z cestZní to jako wellness ráj? No… skoroPřekvapilo mě, jak klidné to tu bylo – žádné davy, žádné suvenýry na každém rohu, jen podivně ospalá atmosféra a plameňáci v dálce. A pak to přišlo. Otevřela jsem dveře auta – a dostala sírovou facku přímo do nosu. Tohle nebyla vůně wellness centra, ale přímá linka do fermentované sirné jeskyně. Ale co by člověk pro zdraví neudělal, že?Bahenní rituál s vůní peklaVzala jsem si kbelík a z hlubin vody nabírala černé bahno. Tělo, tvář – všechno pokryto. Bahno má zpevňující, čisticí a detoxikační účinky, prý dokonce i omlazuje pokožku. No přesně to, co taková padesátnice potřebuje. Pak jsem si sedla na břeh, bahno schnulo a stahovalo mi obličej tak, že bych klidně mohla jít dělat stand-in do hororu. Jinak se doporučuje nechat ho působit minimálně 45–60 minut. Po hodině jsem byla připravená vrhnout se zpět do horké vody (a byla fakt horká – v létě má i přes 30 °C), abych se toho sirného zázraku zbavila. A pak do sprchy. Stejně jsem ten smrádek cítila ještě dalších pár dní.Zážitek, který se nečicháMusím říct, že pokožka byla jemnější, hladší a jakoby „lehčí“. A i když mě samotné Lo Pagán jako místo nijak zvlášť neuchvátil – působilo jako ospalá a zvláštně smutná vesnice – koupele bych si klidně zopakovala. Na jedné straně ulice je obyčejné sídliště, na druhé klidná mělká laguna, která vypadá spíš jako jezero než moře. A ten kontrast dává místu zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru.Takže… stálo to za to?Ano. Ale rozhodně nečekejte romantický výlet s koktejlem v ruce. Tohle je terapie přírodní silou – surová a smradlavá. A taky krásná ve své opravdovosti. Alespoň jednou za život si tohle španělské Mrtvé moře zaslouží navštívit i za cenu, že čichové buňky zažijí pořádnou zkoušku odvahy.