Španělsko je moje láska. Každou další cestou poznávám jiný kout této nádherné země a pokaždé objevuji její další tvář. Tentokrát padla volba na Andalusii. Během dvou týdnů jsme viděli Málagu, Torremolinos, Benalmádenu, Fuengirolu, Marbellu i kouzelné Mijas. Ne všechno vyšlo podle plánu, ale právě díky jednomu nečekanému zvratu jsme nakonec poznali ještě víc, než jsme původně zamýšleli.Jak jem ulovila dobré letenkyKdyž jsem objevila letenky do Málagy za něco málo přes 4 tisíce korun včetně velkých kufrů, neváhala jsem ani minutu. V hlavní sezoně je to podle mě skvělá cena, zvlášť když jsme loni za letenky do Alicante zaplatili téměř dvojnásobek.Tentokrát jsme odlétali z Bratislavy. Čtyři hodiny Railjetem utekly jako voda. Prošli jsme si historické centrum, dali si poctivé halušky a odpoledne už seděli v letadle směr jih Španělska. Večer jsme dorazili do Málagy. Chvíli jsme sice bloudili úzkými uličkami při hledání ubytování, ale právě to má své kouzlo. Sprcha, postel a po dlouhém dni jsme usnuli během pár minut.Málaga nás dostalaDruhý den jsme věnovali poznávání města. Prošli jsme historické centrum, tržiště Mercado Central, bývalou býčí arénu i krásný park u přístavu. Osvěžili jsme se čerstvým smoothie, dali si výborný oběd a jen tak se toulali ulicemi. Málaga na mě působila neuvěřitelně živě a přitom pohodově. Další den už patřil moři. Pláž u blízko centra i na dohled přístavu byla čistá, moře krásně průzračné a příjemně osvěžující. Večer jsme zamířili do naší oblíbené restaurace La Sureña na tapas a sklenku tinto de verano. Pokud ho neznáte, představte si lehké červené víno s citronovou limonádou a ledem. V letním vedru ideální osvěžení s minimem alkoholu.  Jakmile se setmělo, Málaga úplně změnila atmosféru. Rozsvícené uličky, vůně restaurací, živé náměstí a všude spousta lidí. Přesně ten typ večerů, kvůli kterým se do Španělska člověk rád vrací.Přesun do Torremolinos a první zklamáníPo třech dnech jsme nasedli na vlak C1, který spojuje Málagu s celým pobřežím až do Fuengiroly. Jezdí přibližně každých dvacet minut a cestování je díky němu neuvěřitelně jednoduché. Naším cílem bylo Torremolinos. Jenže tady přišlo první zklamání. Hostitel nabízel apartmán s jednou ložnicí. Ve skutečnosti šlo o malé studio. Poloha byla sice dobrá, k moři asi 800 metrů, ale z kopce a zpátky pořádně do kopce. Samotný bytový dům působil zanedbaně, chodby nebyly zrovna voňavé a komunitní bazén nás také příliš nenadchl. Na pláž jsme samozřejmě chodili rádi. Dlouhá promenáda směrem k Benalmádeně je krásná, ale celé místo nám zkrátka nesedlo. Hmyz rozhodl za násAsi třetí den jsem v koupelně objevila švába. Druhý den se objevil další. A v noci jsem viděla, jak lezou z chodby přímo do apartmánu. Bylo rozhodnuto. Museli jsme se přestěhovat. Naštěstí Booking zafungoval skvěle. Hostitelka přijela, ukázala jsem jí fotky švábů a bez problémů nám vrátila peníze za zbytek pobytu. Jenže najít uprostřed července nové ubytování není vůbec jednoduché. Většina apartmánů byla obsazená nebo stála i přes padesát tisíc korun za týden. Po několika hodinách hledání jsme nakonec našli apartmán v Benalmádeně.A to byla trefa do černého.Padesátka na cestách: zašlá sláva Gran Canaria?Benalmádena nás nadchlaNový apartmán byl přesně takový, jaký si člověk na dovolené přeje. Čistý, moderně zařízený, s recepcí, několika bazény a výhledem na moře. Na stole na nás čekalo prosecco, v lednici voda a nealko, připravené kapsle do kávovaru i drobné občerstvení. Ano, stálo nás to asi o 150 eur více. Ale nelitovali jsme ani na okamžik. Samotná Benalmádena na mě působila mnohem příjemněji než Torremolinos. Byla čistší, upravenější a celkově klidnější. Krásná Puerto Marina, několik různých pláží i dlouhá promenáda nabízely dostatek možností na každodenní procházky. Valencie: Futuristická kráska i syrové Španělsko bez přikrášleníCo všechno se dá podniknoutDíky vlaku C1 jsme bez auta pohodlně navštívili: Fuengirolu, nákupní centrum Plaza Mayor, Torremolinos Málagu Nákupní galerii Plaza Mayor a další letoviska Dali jsme si výlet přes GetYourGuide do MArbelly, Puerta Banús a Mijas. Mijas nás překvapilo asi nejvíc. Úzké bílé uličky, nádherné výhledy, milí lidé a restaurace s obrovskými porcemi za rozumné ceny. Vyrazili jsme také na plavbu katamaránem spojenou s pozorováním delfínů přmi u Puerta Mrina v Bemaládeně. A ano, delfíny jsme opravdu viděli.A bylo vedro?Překvapivě mnohem snesitelnější, než jsem čekala. Na pobřeží často foukal příjemný vítr od moře a rána byla podobná našemu létu. Vedro samozřejmě bylo, ale díky moři se dalo dobře zvládat. Úplně jiná situace nastala v Mijas. Tam už bylo znatelně sušší klima a teplota byla mnohem vyšší. Moře nás mile překvapilo. Voda byla krásně čistá a v Málaze jsem viděla ryby i ve vodě po kolena.Co určitě ochutnatAndalusie je rájem milovníků ryb. Nejčastěji narazíte na sardinky připravované na ohni přímo v plážových restauracích, výborné kalamáry, krevety nebo další mořské plody.My jsme si oblíbili také: paellu, tapas, jamón, ovčí sýry, studenou polévku gazpacho zmrzlinu s příchutí mojita, a samozřejmě tinto de verano neboli červené víno se sodovkou a ciroovou limonádou. Příjemně nás překvapila i hotová jídla z Mercadony. Lasagne, těstoviny nebo i pizza byly překvapivě dobré a na rychlou večeři ideální.Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůžiDva týdny utekly neuvěřitelně rychleZa čtrnáct dní jsme nachodili spustu kilometrů – v průměru kolem čtrnácti kilometrů denně. Přesto jsme neměli pocit, že bychom někam spěchali. Přesně takové cestování mám nejraději. Poznávat nová místa pomalu. Sednout si večer na promenádě s výhledem na moře. Dát si tapas, poslouchat španělštinu kolem sebe a jen tak být. Andalusie není dokonalá. I tady narazíte na věci, které vás mohou překvapit. Ale právě tahle různorodost je na Španělsku to, co mě na něm tolik baví. A já už teď vím, že jsem na jihu Španělska rozhodně nebyla naposledy.Tipy na závěr Pokud chcete pohodlně cestovat bez auta, využívejte vlak C1 mezi Málagou a Fuengirolou. V hlavní sezoně rezervujte ubytování s možností bezplatného zrušení. Vyplatí se připlatit si za kvalitnější apartmán – rozdíl v pohodlí může být obrovský. Neomezujte se jen na pláž. Vyhraďte si alespoň jeden den na Marbellu a určitě navštivte také Mijas. Na promenádách ochutnejte tinto de verano, sardinky připravované na ohni, kalamáry a zmrzlinu. Určitě doporučuji plavbu za delfíny z Benalmádeny.

Opět se ve mně ozvala touha někam vyrazit. Přiznám se, že už jsem docela dlouho přemýšlela kam. Čechy máme se synem procestované téměř křížem krážem. Ještě nám společně chybí třeba Slapy nebo Zvíkov, kde jsem mimochodem kdysi zamlada trávila docela dost času na brigádě u nadšenců do bungee jumpingu.Z mostu jsem tenkrát opravdu skočila. Nechtěla jsem po hlavě, i když mě všichni přemlouvali. Prý když skočím po nohách, může mě při návratu bouchnout lano přes ruku. Samozřejmě jsem si nedala říct. A samozřejmě mě to lano přes tu ruku prásklo tak, že jsem měla modřinu skoro od ramene až po loket. Byl to slušný adrenalin – nemyslím modřina, ten let vzduchem. Ale že bych si dneska místo snídaně šla skočit z mostu? To asi ne.Druhý skok byl z jeřábu. Tentokrát po hlavě. A pode mnou beton. No a tím moje bungee kariéra skončila. Ale sakra… kam jsem to zase odbočila? Mám přece psát o Hřensku, ne vzpomínat na mládí. Asi se hlásí padesátka.Takže zpět do současnosti. Nakonec padla volba na Hřensko. Původně jsme chtěli jet vlakem do Děčína a odtud autobusem, ale protože byl květnový svátek a času nebylo nazbyt, sedli jsme do auta a zamířili rovnou tam.Co se ukázalo jako první chybaParkoviště byla beznadějně plná a místo jsme nakonec našli až na parkovišti Mezní Louka, kde zrovna někdo odjížděl. Ulevilo se mi. Tedy do chvíle, než jsem zaplatila parkovné a byla asi o dvě stovky lehčí.Říkala jsem si, že nejdřív sejdeme dolů k Divoké soutěsce, projedeme se na lodičkách a potom třeba zvládneme ještě Pravčickou bránu.Optimismus mi vydržel sotva dvacet minutNejdřív jsme došli k rozcestníku. A pak jsem zjistila, že opravdová cesta teprve začíná. Před námi bylo asi sedm set metrů prudce dolů po schodech. Tedy… oficiálně sedm set metrů. Já bych přísahala, že to byly minimálně dva kilometry.Když jsme konečně dorazili k řece Kamenici, loď nikde. Museli jsme pokračovat ještě kus dál kolem skalních převisů. Ale musím uznat, že to bylo opravdu krásné. Nahoře bylo vedro, dole příjemný chládek a člověk měl pocit, že se ocitl v úplně jiném světě. Jenže mně v hlavě běžela pořád jedna jediná myšlenka: „Bože… vždyť my to všechno půjdeme zase nahoru.“ A nemohla jsme tomu uvěřit, určitě tu je ještě jiná cesta. Loďka určitě má další zastávku a tam bude cesta minimálně schůdnější. Po vystání nepříliš dlouhé, ale ani úplně ne malé frontyfronty jsme konečně nastoupili na lodičku.Pan převozník se nás snažil bavit různými historkami. Upřímně řečeno, moc mu to nešlo, ale jednu věc zdůraznil asi pětkrát.„Jediná cesta zpátky vede stejnudy.“Na mě šly mdloby. Dříve bylo možné pokračovat dál přes Edmundovu soutěsku, jenže ta je po požáru Českého Švýcarska stále uzavřená a z lodičky už se dál vystoupit nedá (aktuálně byla uzavřená na konci května 2026). Samotná plavba trvala asi patnáct minut a byla opravdu nádherná. Skály kolem vody mají své kouzlo.Kam v létě k vodě? Plus tip na výlet lodíMami, nesmí tě předběhnout!Pak ale přišla ta část, na kterou jsem se vůbec netěšila. Výšlap zpátky. V jednu chvíli jsem měla pocit, že tam snad umřu. Nechtěla jsem ale hysterčit, tak jsem si pořád opakovala: „To dáš.“ Syn mě motivoval po svém. Pár metrů za námi totiž šly dvě sympatické paní z Polska. Obě měly pár kilo navíc a můj syn prohlásil:„Mami, hlavně tě nesmí předběhnout.“Jedna z dam odpadla někde dole. Jenže ta druhá… Ta se mi začala v půlce kopce nebezpečně přibližovat. Ve mně se okamžitě probudila soutěživost. Ta paní samozřejmě vůbec netušila, že právě závodí. Zato já jela naplno. Snad bych se po tom kopci i plazila, jen abych neprohrála. Nakonec jsem se nahoru opravdu doplazila jako vítěz. Tak kam se ještě podíváme?Sípala jsem ještě dobrých deset minut. Jako astmatik jsem měla pocit, že moje plíce právě kolabují. Ale zvládla jsem to. A vlastně ani nevím, jestli jsem byla šťastnější proto, že jsem porazila nic netušící Polku, nebo proto, že už ten kopec mám konečně za sebou. Když jsme nahoře zjistili, že za chvíli jede autobus zpátky do Hřenska, bylo rozhodnuto.Cestování po padesátce: moje tipy a zkušenosti z cestPravčickou bránu jsme tentokrát vzdali. Jak já ty kopce od mládí nemám ráda. Vždycky mi dojde dech. A je úplně jedno, jestli vážím o deset kilo míň nebo víc. Dole v Hřensku jsme si po tom výkonu samozřejmě museli dopřát občerstvení. Restaurace, která vypadala nejlíp, byla úplně plná, takže jsme skončili v jiné. Tam se podle mě zastavil čas někdy v devadesátých letech. Já si dala Birell. Syn palačinku. Vypadala taky jako z devadesátek. Ale chutnala mu, takže vlastně proč ne. Po obědě jsme se ještě prošli po Hřensku a já si najednou uvědomila, co mi tam vlastně celou dobu nesedí. Ty skály.Vím, že většina lidí je miluje, ale na mě působily až moc stísněně. Mám ráda otevřené krajiny, výhledy, moře… Tady jsem měla pocit, jako by se na mě ty skály trochu zavíraly.Když k tomu připočtu stopy po ničivém požáru, který oblast před pár lety zasáhl, musím přiznat, že mě samotné Hřensko úplně neokouzlilo. Možná jsme ale zvolili špatnou trasu.Dnes bych ten výlet udělala jinakNechala bych auto doma, dojela vlakem do Děčína, odtud autobusem do Hřenska a pokračovala do německého Bad Schandau. Odtud jezdí přívoz přes Labe a dá se krásně kombinovat výlet po obou stranách hranice. Navíc jsou tam nádherné termální lázně Toskana Therme, které po celodenním chození zní jako naprostý ráj.Takže pokud se sem někdy vrátím, bude to právě tímto způsobem.A jednu radu na závěr?Jestli plánujete Divokou soutěsku, počítejte s tím, že cesta zpátky opravdu vede do kopce.A není to kopeček.Tip na trochu delší výlet:  vlak do Děčína autobus do Hřenska Divoká soutěska přívoz v Bad Schandau přes Labe odpoledne v Toskana Therme druhý den klidně Drážďany

Poslední roky jsou pro mě tím nejlepším dárkem zážitky. Vlastně jsem to tak měla vždycky, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že právě vzpomínky mají mnohem větší hodnotu než cokoliv jiného hmotného. Tak jsem si koupila ístek na vlak a k narozeninám si nadělila výlet do Vídně.Vlakem. Cesta měla trvat necelé čtyři hodiny, takže odjezd brzy ráno a návrat večer. Do Vídně jsme měli dorazit kolem desáté. Plán byl jasný – projít historické centrum, podívat se na Stephansplatz s ikonickou Katedrálou svatého Štěpána, vynechat Schönbrunn, který by mého pubertálního synka stejně moc nebavil, a místo toho zamířit do Prateru.No… a tak se také stalo. Tedy skoro.Do Vídně jsme sice dorazili, ale bohužel o tři hodiny později. Jak už bylo několikrát poznamenáno skvělou herečku Marií Ludvíkovou v mém oblíbeném filmu Mimořádná událost – národní dopravce prostě umí překvapit. Výluka na trati, několik vlaků před námi i za námi a bylo vymalováno.Nakonec nám to vlastně až tak nevadilo. Dali jsme si v jídelním voze výbornou snídani, povídali si a i tu cestu jsme si nakonec docela užili.Počasí nám přálo. Byl sice duben, ale venku bylo přes dvacet stupňů a svítilo slunce. A Vídeň na nás už na hlavním nádraží dýchla svou nezaměnitelnou, trochu císařskou atmosférou. Nebo jak se dnes moderně říká – vibem. A můj syn si, jako už tolikrát, neodpustil poznámku: „Hele, tady bych klidně žil.“ No… jsem zvědavá, kde jednou opravdu skončí.Jednoduché cestování metremCestování po Vídni je díky metru neuvěřitelně jednoduché. Vystoupili jsme přesně tam, kde jsme potřebovali – na stanici Stephansplatz přímo v srdci historického centra. Ve Vídni jsem byla asi před patnácti lety a musím říct, že si vůbec nepamatuju tolik kaváren, restaurací, bister a dalších podniků. Dnes je centrum doslova kulinářský ráj. A my samozřejmě museli ochutnat slavný císařský trhanec – Kaiserschmarrn. Kupovali jsme ho ve stánku Aida nedaleko Stephansplatzu. Prodávají ho i do kornoutu z okénka a před stánkem se stála docela slušná fronta. Zvolila jsem variantu se švestkovým přelivem.Cena byla kolem šesti eur a musím říct, že to bylo naprosto famózní. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na něj vzpomenu. Takže ne Sacher. Za mě jednoznačně trhanec. Jestli do Vídně pojedete, ochutnejte ho. Mám pocit, že je to vedle Sachrova dortu nový vídeňský hit. A když už jsme byli v Rakousku, nemohl chybět ani pořádný vídeňský řízek přes celý talíř s jejich lehkým bramborovým salátem. Taky výborný. Ceny jsou samozřejmě evropské, ale žádný šok se nekonal.Chystáte se v létě nebo jindy na Gran Canarii? Já tam taky byla a tady jsou moje postřehy Pak jsme na chvíli zamířili do Albertiny, jedné z nejznámějších vídeňských galerií umění. I když jsme neměli čas projít všechno, stálo to za to. Mám ráda, když se během cestování střídá ruch města s chvilkou klidu mezi obrazy. A přesně to nám Albertina nabídla.Potom jsme nasedli na metro a nechali se dovézt do Prateru. Překvapivě mi jeho okolí trochu připomínalo naši Stromovku. Samotný lunapark mě ale popravdě moc nenadchl. Asi stárnu. Dřív jsem poutě milovala, dnes mě ten hluk, blikající atrakce a davy lidí spíš unavují.No jo… jsem už padesátnice. 😊 Po dvou hodinách toulání jsme se pomalu vydali zpátky směrem na nádraží. Ještě jsme se chvíli prošli, dali si malé občerstvení a nastoupili do vlaku domů. Tentokrát už bez zpoždění. A musím říct, že i jeden jediný den mimo Českou republiku člověku neuvěřitelně pročistí hlavu.V zimě je nejlépe v teple. Třeba v Thajsku. Jak jsem si užila tento za mě přenádherný kus světa si můžete přečíst tady Vídeň za jeden den Kolik nás to stálo?Samotné jízdenky vyšly díky včasnému nákupu jen na pár stovek korun za osobu. O to víc mě překvapilo, jak snadno se dá za jeden den změnit prostředí, nasát jinou atmosféru a večer zase spát doma ve své posteli. A pka něco jídlo – za vídeňské řízky a pití pro dva jsme zaplatila něco kolem 45 EUR a pak ten trhanec cca 6 EUR. V Prateru se neplatí, pokud nechcete jít na centrifugu, jízdenky metrem kolem 2 EUR jedna cesta/jedne člověk. A v automatu na lístky jste si mohli jako jazyk zvolit češtinu, to mě mile překvapilo. Prostě ceny dost podobné Praze.Jen jedna věc mě ale překvapilaV Katedrále svatého Štěpána už dnes není možné jen tak přijít, sednout si do lavice a chvíli být v tichu jako dřív. Část katedrály je přístupná zdarma, ale do mnoha míst se dnes platí vstupné. Přiznám se, že před patnácti lety jsem ten pocit vůbec neměla.Časy se mění. Přesto bych jednodenní výlet do Vídně doporučila všemi deseti. Někdy totiž člověk vůbec nepotřebuje týden dovolené. Stačí jeden volný den, koupit si jízdenku, ráno nastoupit do vlaku a večer se vrátit domů s hlavou plnou nových zážitků.A přesně o tom cestování podle mě je.

 Dva týdny v Thajsku mi znovu připomněly, že svět může být úplně jiný, než jak ho známe z české zimy. Přátelští lidé, skvělé jídlo, džungle, tyrkysové moře a místa, která vypadají jako z filmu. Jaké je cestovat po Krabi a Phuketu, kolik stojí výlety a co byste si rozhodně neměli nechat ujít?O cestě do Thajska jsme mluvili asi rok. Pak jsme měli jet, pak zase ne – protože prostě nebyl prostor to naplánovat a zařídit. Tedy hlavně z mé strany. Ale nekonečně nevlídná česká zima mě nakonec prostě vyhnala. A já jsem za to dnes vděčná. Jak jsme si užili dva týdny v jihovýchodní Asii, v zemi, které se ne nadarmo říká „země úsměvů“Na poslední chvíli – a přímý let jako dar z nebesRozhodnutí jet padlo poměrně pozdě, zhruba dva měsíce před odletem. Najít letenky, které nestojí bambilion, a zároveň rozumné ubytování byl docela výkon. Nakonec se to povedlo – a ještě jsme měli štěstí. Kvůli snaze eliminovat stres z přestupů jsem zvolila přímou linku Praha – Phuket, kterou nabízí cestovní kancelář Čedok (letenky jsme koupili samostatně bez ubytování). A byla to výhra. Nejen kvůli válce, která zastavila na Blízkém východě leteckou dopravu. Žádné běhání s kufry přes obří letiště, žádné nervy, jestli stihneme další spoj. Prostě sednete do letadla a za 10 hodin jste v tropickém ráji. Zpáteční let trval asi 11 hodin a je potřeba počítat s časovým posunem +6 hodin. Zajímavé bylo, že při příletu – letěli jsme přes noc – se jet lag téměř nekonal. Zato po návratu domů, kdy jsme letěli přes den, mi trvalo skoro čtyři dny, než jsem se zase srovnala s českým časem.Přesun z Phuketu do KrabiPo příletu nás čekal ještě přesun na pevninu do provincie Krabi. Naplánovala jsem to tak, že 8 dní strávíme v oblasti Krabi a 6 dní na Phuketu. Na Krabi mě lákala hlavně příroda a výlety lodí. Hodně cestovatelů v Thajsku přejíždí každé dva nebo tři dny jinam. Mně to ale moc nedává smysl. Člověk pak vlastně nic pořádně nepozná. A upřímně? Na Krabi bych se nenudila ani měsíc. Najít taxi z letiště v Phuketu do Krabi nebyl vůbec problém. Spíš naopak – problém byl si vybrat. Po deseti hodinách v letadle, změně klimatu a časovém posunu jsem to ale nijak nekomplikovala a vzala soukromé taxi. Cena? Asi 1100 Kč za tři hodiny jízdy. O dalo se to pořídit levněji, ale  upřímně – v Praze bych za tu cenu nejspíš nedojela ani z jednoho konce města na druhý. Řidič byl milý, povídal si s námi a vlastně nás tak trochu uvedl do země, kde jsem hned po vystoupení z letadla měla jen otevřenou pusu. Naprostý jiný vesmír.Země, kde nic není problémPozději se potvrdila jeho slova: „Thailand is a free country. Good food, kind people, safety and beautiful nature.“ A že nic není problém. Tuhle větu jsem si za dva týdny pobytu řekla snad tisíckrát. Třeba když jsem dala u hotelu vyprat prádlo a dostala ho zpátky nádherně voňavé a perfektně složené. Když jsme si mohli dát skvělé čerstvé jídlo za pár bahtů. Když jsem si v legendárním 7-Eleven koupila opalovací krém nebo výborné kafe a toast za pár korun. Když stačilo mávnout rukou a tuk-tuk nás večer dovezl zpátky do hotelu, i když jsme měli za sebou klidně 15 kilometrů v nohách. A hlavně: ani na chvíli jsem neměla pocit ohrožení.Mohlo by vás zajímat: Cestování po padesátce: moje tipy a zkušenosti z cestKrabi – krajina jako z filmu AvatarKdyž jsme poprvé vyjeli na moře na tradiční dřevěné lodi long-tail boat, připadala jsem si chvílemi jako v krajině z filmu Avatar. Obrovské vápencové skály vystupující z moře, džungle, tyrkysová voda. Kolem nás létali varani, na plážích řádily opice a jedna z nich se dokonce pokusila turistovi ukrást batoh. V tu chvíli jsem si znovu uvědomila, jak je svět neskutečně pestrý.Railay Beach – skalní ráj a opiceJedním z prvních výletů byla slavná Railay Beach (často psáno také Rai Leh). Dostanete se tam jen lodí, asi 20 minut long-tailem z Ao Nangu. Prošli jsme se po plážích, podívali se do známé Phra Nang Cave, kde místní nechávají dřevěné falické symboly jako obětiny bohyni plodnosti. Pozorovali jsme opice, koupali se a sledovali horolezce, kteří lezou po skalách nad mořem. A ano – vypadá to tam opravdu jako z pohlednice.Výlet na ostrovy Phi Phi a slavnou Maya BayZážitek byl výlet lodí na souostroví Phi Phi Islands. Navštívili jsme legendární Maya Bay, kde se natáčel film Pláž (The Beach) s Leonardem DiCapriem. Pak přišlo šnorchlování v průzračné vodě Andamanského moře. Hejna barevných ryb kolem nás, teplá voda a scenérie, na kterou se nezapomíná. Zastavili jsme také na Phi Phi Don, kde jsme měli oběd, a krátce zakotvili na ostrově Hong Island. Tam se kvůli silným proudům může do vody jen s vestami.Termální prameny Klong Thom Hot SpringsNež jsme dorazili k Emerald Poolu, zastavili jsme ještě u přírodních termálních pramenů Klong Thom Hot Springs (Namtok Ron Khlong Thom). Jsou to vlastně malé přírodní bazénky vytvořené z kamenů, do kterých přitéká horká minerální voda z podzemních pramenů. Voda tu má kolem 38 až 40 stupňů, takže si připadáte jako v lázních – jen místo zdí kolem vás roste džungle a slyšíte zpívat ptáky. Teplá voda stéká přes kamenné terasy a vytváří malé kaskády, ve kterých si můžete sednout a nechat unavené svaly po všech těch výletech příjemně prohřát. Po několika dnech chození a výletů lodí to bylo vlastně malé tropické wellness.A co takhle do Španělsko? Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůžiEmerald Pool a Blue Pool – přírodní zázrak v džungliDalší den jsme vyrazili do vnitrozemí k přírodním jezírkům Emerald Pool (Sa Morakot) a Blue Pool. Cesta vede džunglí a v tropickém vedru to není úplně jednoduché. Vlhkost je tam obrovská. Ale stojí to za to. Emerald Pool je přírodní termální jezírko s průzračnou vodou, kde se dá koupat. A pak je tu Blue Pool – malé jezírko s neuvěřitelně modrou barvou. Má asi 10 metrů hloubky, i když na první pohled vypadá, že má sotva metr. Jeho voda je geotermální a obsahuje minerály, které vytvářejí tu neuvěřitelnou barvu. A říká se, že když zatleskáte, voda se rozvlní. A fakt, že jo. Žádná megie, ale čistá fyzka, kteor ale já neumím vysvětlit.Tiger Cave Temple – chrám nad džunglíNa závěr jsme vyrazili ještě k buddhistickému chrámu Wat Tham Suea, známému jako Tiger Cave Temple. Nahoru vede 1260 schodů na vrchol hory. Upřímně? Po několika dnech chození a v tom vedru jsme se nahoru nevydali. Ale i samotný chrám dole a okolní džungle stály za návštěvu. A ten výhled prý stojí za to. Krabi a okolí – únor 2026 Praktické ceny z KrabiAbych byla konkrétní – Thajsko je pořád země, kde si můžete dopřát hodně zážitků za relativně málo peněz.Výlet na ostrovy Phi PhiCelodenní výlet lodí nás vyšel asi na 2000 Kč pro dvě osoby.V ceně byl: doprava lodí šnorchlování pitná voda ovoce oběd na ostrově Program obvykle zahrnuje Maya Bay, Phi Phi Islands a několik zastávek na koupání.Long-tail loď na Railay BeachTradiční dřevěná loď long-tail boat stojí z Ao Nang na Railay Beach asi 100 bahtů na osobu za jeden směr.Plavba trvá přibližně 20 minut a je to zážitek sám o sobě.JídloNa jídle se dá v Thajsku utratit opravdu různě: street food: kolem 40 bahtů (asi 25 Kč) běžná restaurace: kolem 150–200 bahtů lepší restaurace u pláže: samozřejmě víc A výběr je obrovský – od mořských plodů přes pad thai až po kokosové dezerty.Jednu věc ale musím říct upřímně: utrácet se vám v téhle zemi chce.Protože jídlo je skvělé, zážitky stojí za to a pořád máte pocit, že za své peníze dostáváte opravdu hodně. Pokračování příště – Phuket, noční trhy, thajská kuchyně a další dobrodružství.

Upřímně – doteď jsem si tohle parfémové názvosloví pletla. Toaletní vodu jsem brala jako „lehčí parfém“, parfémovou vodu jako „parfém“ a parfém jako něco, co si na sebe dává jen francouzská herečka v kašmíru. Tak jsme si ve svých padesáti sedla a řekla: Jdu si udělat malý vonný kurzík, ať jsem konečně v obraze. A když už se v tom začnu orientovat já, tak ať z toho máte užitek i vy.Jaký je rozdíl mezi všemi těmi „vodami“?Parfém (Extrait de Parfum)Koncentrace: 20–40 % Výdrž: 8–24 hodin Vůně: hluboká, výrazná Použití: večer, zima, velké příležitosti Drahý, protože je nejkoncentrovanější. Tady už platíš za intenzitu.Parfémová voda (EDP – Eau de Parfum)Koncentrace: 15–20 % Výdrž: 4–8 hodin Použití: celodenní, celoroční, bezpečná volba Nejoblíbenější varianta – většina žen si myslí, že EDP = parfém.Toaletní voda (EDT – Eau de Toilette)Koncentrace: 8–15 % Výdrž: 2–4 hodiny Použití: hlavně léto, denní nošení, kancelář Lehčí, svěžejší – ideál, když nechceš být „příliš voňavá“.Kolínská voda (Eau de Cologne)Koncentrace: 3–6 % Výdrž: 1–2 hodiny Použití: horko, dovolená, po sprše Rychlá svěžest, ne závazek.Tělový spray / body mistLehký, jemný, krátká výdrž. Použití: po cvičení, po koupeli, „jen tak“.Proč voní parfém na každém jinak?Protože jsme chemické laboratoře na nohách: pH kůže, hormony (po padesátce se tělo mění víc, než chceme), strava, léky a typ pokožky. Stejná vůně = deset žen, deset výsledků.Letní vs. zimní vůněLéto miluje: citrusy, vodní tóny, zelené vůně, bílou květinuTeplo = vůně zesiluje → těžké vůně se v létě mění v útok.Zima miluje: pačuli, vanilku, dřevo, jantar, koření. V chladu se těžší vůně rozvoní hezky a nepřehluší okolí.Kam parfém stříkat (a proč NE do vlasů)Kam ANO:zápěstí pod ušní lalůčky klíční kosti vnitřní strana loktů dekolt zadní strana kolen (tajný tip – teplo vůni vytahuje nahoru)Kam NE:Do vlasů. Alkohol = vysušování + lámání + matný efekt. Pokud chceš provonět vlasy → používej hair mist.Co je to „voňavý podpis“Je to osobní vůně – ta, kterou si s tebou lidé spojí automaticky.Proč ho chtít: působí to sebevědomě vytváříš „paměťovou stopu“ nošení je jednodušší (neřešíš každý den nový pokus) je to elegantní a ženskéJak na to: Vyber si 1–2 vůně: denní nebo večerní nebo zimní a letní. A ty měň se sezonou.Perličky ze světa vůníNejdražší parfém světa:Shumukh – cca 35 milionů Kč. Flakon: zlato, diamanty, perly. Vůně? Ta je tam jen aby se neřeklo, že tam není. Není to zvláštní? Koupit si za miliony flakón s vůní, která není nijak zajímavá?Nejvzácnější parfémové ingredience:Oud: temná, dřevitá, návyková. Velmi drahá. Ambergris: slinné výměšky velryby, ano opravdu. Bulharská růže: 3 tuny květů = 1 kg oleje.Jasmín z Grasse: sbírán ručně při úsvitu.A nakonec jeden fakt: Nejvíc komplimentů mají vůně s vanilkou, pižmem a citrusy. To s evůbec nedivím, protože i já dávám těmto vůním přednost před ostatními.

Kdysi dávno – dobře, před třiceti lety – jsem poprvé přistála na Gran Canarii. Byla jsem tehdy za kamarádkou, která pracovala u Fischera jako delegátka (ano, u toho Fischera, co založil cestovku). Bylo mi dvacet, měla jsem jedny plavky, dvoje šaty, jedny kraťasy a tři týdny volna.Byla to nádhera. Ostrov mi připadal jako směsice měsíční krajiny a tropického ráje: písečné duny, borovicové háje, hory, moře a jeskyně, kde lidé opravdu bydleli. Poprvé v životě jsem jedla čerstvé kalamáry, tančila na pláži a nechápala, jak může být oceán tak divoký a přitažlivý zároveň. Gran Canaria tehdy kypěla životem, turismus byl v plném rozkvětu a všechno se zdálo být nové. Kamarádka mi vyprávěla vtipný historky s českými a slovenskými turisty i prekérní situace s českými celebritami, které tam jezdili.A teď, po třiceti letech, znovu na místě činu. A najednou jakoby to byl úplně jiný ostrov, který má ale pořád něco, co jinde nenajdete.Ostrov, kde se čas trochu zastavilNa první pohled se zdá, že se tu mnoho nezměnilo. Mnohé hotely mají už své roky, promenády působí trochu omšele, a i v obchodech to občas vypadá jako návrat do devadesátek. Ale právě v tom je to kouzlo. Gran Canaria se nehoní za trendy. Zatímco Tenerife přitahuje masy moderními resorty a instagramovým leskem, Gran Canaria zůstává víc sama sebou. Trochu staromódní, ale o to přívětivější. A kdo hledá místo, kde si může opravdu odpočinout – duševně i fyzicky – ten ho tady najde.Klima, které léčíGran Canaria má jedno z nejstálejších podnebí na světě. V zimě tu bývá kolem 21–23 °C, moře má přibližně stejně, a zatímco u nás škrábeme led z čelního skla, tady se dá chodit v šatech a sandálech. Na jihu (Maspalomas, Playa del Inglés) bývá téměř pořád slunečno, sever je zelenější a občas zamračený, ale krásný svým kontrastem. Pokud hledáte únik před zimou, je to ideální cíl. Žádné extrémy, jen teplo, světlo a oceán.Jak se tam dostatLet z Prahy trvá asi 5 hodin. Ceny letenek se pohybují okolo 5–8 tisíc korun, podle sezóny. Autopůjčovna je skvělý nápad – silnice jsou bezpečné a vnitrozemí stojí za to. Ale pokud chcete jen moře a drink, vystačíte si s autobusy (které tu fungují překvapivě dobře).Co vidět a zažítGran Canaria není jen o plážích. Je to ostrov kontrastů – poušť, hory, prales a oceán v jednom.Duny v MaspalomasZlaté písečné duny, které připomínají Saharu, jsou jedním z největších symbolů ostrova. Ideální na procházku při západu slunce – ale pozor, bosky to pálí!Jeskynní domyV horách dodnes lidé žijí v jeskyních vytesaných do sopečné skály. Nejslavnější oblast je Guayadeque – úzké údolí, kde se můžete podívat do skutečných obydlí a dát si oběd v jeskynní restauraci. Tohle je přesně to, co dělá Kanáry unikátní – spojení dávné historie s běžným životem.Borovicové háje a vnitrozemíVyjeďte do hor kolem Roque Nublo, majestátní skály, která je symbolem ostrova. Tam pochopíte, proč se Kanárům říká „kontinent v malém“. Přejedete třicet kilometrů a ocitnete se v borovém lese, kde voní pryskyřice a ticho. Výhledy? Takové, že vám spadne brada – doslova až k Teide na Tenerife.Puerto de MogánMalebné městečko s přístavem, které si drží svůj půvab. Říká se mu „Malé Benátky“ – a právem. Kanály, kytky, kavárny, barevné domky. Ideální místo na závěr cesty.Ceny a ubytováníGran Canaria je dnes střední třída mezi ostrovy – není nejlevnější, ale ani přehnaně drahá. Denní rozpočet kolem 50–70 € vám pokryje běžný komfort. Hotely často nejsou nejnovější, ale čisté, bezpečné a příjemné. V menších rodinných penzionech nebo apartmánech bývá atmosféra klidnější než v resortech.Místní kuchyněCo doporučím ochutnat? Určitě Papas arrugadas con mojo – slané pečené brambory s pikantní omáčkou. Calamares a la plancha – grilované kalamáry a Queso de flor – sýr s květinovou chutí. A k tomu sklenku místního vína, které má díky sopečné půdě zvláštní charakter.Proč právě semGran Canaria není nejmodernější, nejluxusnější ani nejvíc „instagramová“. Ale je pořád bezpečná, pestrá, pomalá – a nádherná. A možná právě proto vás dostane víc než místa, kde všechno září novotou. Trochu zestárla,  a když ji navštívíte znovu po letech jako já, zjistíte, že se vlastně tolik nezměnila – možná jen vy.

Když se řeknou osmdesátky, cítím vůni pečeného bůčku a zelí. Moje máma tohle jídlo milovala – já ho nesnášela. Dělalo se na nejrůznější způsoby a bylo tehdy snad národním masem.V osmdesátkách se maso shánělo „pod pultem“, ale v naší rodině to problém nebyl. V širší rodině se chovala prasata, a to bývala vždycky událost – nejen kulinární, ale i společenská. A moje máma byla řeznice. Masa, a vepřového zvlášť, tak bylo u nás na stole vždycky dost. Škoda, že jsem maso odmalička neměla ráda – a to vepřové obzvlášť. Ale to je zase trochu jiná kapitola.Proč frčelo vepřovéV socialismu se chovalo hodně prasat – chovy byly dotované, kolektivní, a každý znal někoho, kdo měl doma „čuníka“. Vepřové bylo levnější a dostupnější než hovězí, které většinou putovalo na export. Kuře? To bylo skoro sváteční jídlo – často „na neděli“ nebo když přijela návštěva. A já si pamatuju, jak někdy kuřata nebyla vůbec. Moje máma se tehdy vyznamenala, když sehnala pro moji učitelku zeměpisu celý karton kuřat. A já měla hned jedničku z toho předmětu. Co na tom, že jsem se v něm tenkrát moc neorientovala, že? Kolik jsme toho snědliV osmdesátých letech snědl průměrný Čech kolem 97 kilo masa ročně, z toho skoro polovinu tvořilo vepřové. Dnes je to méně – okolo 80 kilo masa na osobu, a struktura se změnila: jíme víc kuřecího a míň vepřového.Jak jsme ho nejraději jedliKotlety s kostí, šťavnatá krkovička, bůček v troubě, dušené plátky, koleno na pivě… To byla česká kuchyně v celé své tučné, voňavé a poctivé slávě. Vepřové se peklo, dusilo, smažilo i zapékalo – žádná fitness, žádné low-fat, prostě jídlo, které mělo sílu a chuť. Když se v neděli dělala krkovice s cibulí a majoránkou, bylo slyšet, jak praská sádlo. A v hospodě se chodilo na koleno s pivem – to bylo naše české štěstí. A tak přidávám dva recepty na vepřové, které si už v hospodě běžně nedáte. Ale třeba u vás doma má vepřové stále své místo.Retro jídla: houbové recepty z maminčina sešitu Dva recepty, které už skoro zmizelyBůčkové závitky s náplníBudete potřebovat: 6 plátků vepřového bůčku, 200 g mletého masa, 1 cibuli, sůl, pepř, majoránku, 1 vejce, trochu strouhanky, sádlo a vývar.Postup: Z bůčku naklepejte plátky, osolte a naplňte směsí z mletého masa, cibule, vejce a koření. Srolujte, spíchněte párátkem a opečte na sádle dozlatova. Podlijte vývarem, přikryjte a duste v troubě do měkka. Nakonec nechte šťávu zredukovat. Podávejte s chlebem nebo knedlíkem. Výsledkem je měkké, šťavnaté maso, které voní po cibuli.Tvaroh jako dobrý spojenec zdraví po padesátceVepřové po Znojemsku se smetanou a okurkouBudete potřebovat: 500 g vepřové kýty, 2 cibule, 2 kyselé okurky, 200 ml smetany, 1 lžíci mouky, 1 lžíci hořčice, vývar, pepř, sůl a tuk.Postup: Maso nakrájejte na kostky, osmahněte na cibuli, osolte, opepřete a podlijte vývarem. Když změkne, přidejte mouku rozmíchanou ve smetaně, hořčici a na kostičky nakrájené okurky. Povařte pár minut, dokud omáčka nezhoustne. Podávejte s rýží nebo houskovým knedlíkem. Znojemská je prostě retro klasika, jen už má své slavné období za sebou. A to je možná škoda.

Když jsem si poprvé řekla, že si nechám udělat test DNA, bylo to ze zvědavosti. Ne že bych čekala, že zjistím, že jsem vzdálená sestřenice královny Alžběty (i když kdo ví!), ale prostě mě zajímalo, co v sobě nosím za směsici. Nikdo z nás přece není „čistokrevný“. A právě to je na tom nejzajímavější.Jak to probíháVybrala jsem si test u MyHeritage – jeden z těch, které se dají objednat online. Stojí zhruba 29 eur a součástí je sada, kterou vám pošlou domů. Podle návodu si vytřete vatovou tyčinkou vnitřní stranu tváře, uložíte vzorek do zkumavky a pošlete zpět do laboratoře v Německu.Ano, je to komerční laboratoř – nepracuje pro policii ani lékaře, ale podle přísných standardů pro genealogické testování. Výsledky sice nejsou použitelné v kriminalistice, zato vám přesně řeknou, odkud pochází vaše geny.Pak přišlo to čekání. Přibližně měsíc, během kterého jsem si říkala: „Tak co, najdu v sobě kus Itálie? Nebo možná Skandinávii?“ A pak jednoho dne – e-mail: „Vaše výsledky jsou připravené.“Přišlo překvapeníNejdřív jsem si říkala: „To je nějaké obyčejné.“ Podle výsledků jsem ze 68 % východoevropanka – to znamená, že moje genetické kořeny sahají do oblastí dnešního Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Ukrajiny. To dává smysl – předky na Ukrajině jsme v rodině znali.Ale pak přišlo překvapení číslo dvě: 16,7 % německý původ! Jenže pozor – tohle není jen o Němcích. MyHeritage má tuto kategorii širokou, takže zahrnuje i západní Evropu, severní Francii, Benelux… a najednou mi docvaklo, že máma měla pravdu, když říkala, že jsem „takovej francouzskej typ“.A odkud to mám? Z matčiny, nebo z otcovy strany? Tady začíná ta pravá detektivka jménem genealogie.Další překvapení: skoro 14 % balkánských genů – takže někde ve mně žije i kousek jižního temperamentu. A pak úplná drobnost – 1 % skandinávského původu, které beru spíš s úsměvem. Tak malé procento může být náhoda, statistický „šum“.A pak to začalo být ještě zajímavějšíSystém mi začal ukazovat příbuzenské shody. Lidi z celého světa – Poláci, Ukrajinci, Němci, Francouzi, ale i lidé žijící v USA a Velké Británii.Co to znamená?Každý z nás nese ve své DNA kousky genů, které sdílí s jinými lidmi. MyHeritage (a podobné služby) porovnávají vaši DNA s miliony jiných vzorků a když najdou shodu, nabídnou vám ji jako „příbuzného“. Někdy jde o blízkého bratrance nebo sestřenici, jindy o někoho, kdo s vámi sdílí společné praprapředky.Mně třeba našli sestřenici 2.–3. kolene – a žije ve Francii. Takže ano, mám v sobě kousek francouzské krve. A v DNA testech to není metafora, ale fakt.Geny, co spojujíNa genealogii mě baví jedna věc – čím víc o ní čtu, tím víc chápu, že všichni jsme propojení. To, co nazýváme „národy“, jsou vlastně jen vrstvy historie. Na genetické úrovni jsme všichni tak trochu směsice – Evropané, Asiaté, Afričané, poutníci času a prostoru.A tak si říkám: Třeba není důležité, odkud přesně pocházíme. Ale že v sobě všichni neseme stopy dávných cest, příběhů a lásky, která překročila hranice.Fakta o DNA testech: Testy jako MyHeritage, 23andMe nebo Ancestry zjišťují, s jakými světovými populacemi vaše DNA nejvíce souhlasí. Přesnost: velmi dobrá u příbuzenských shod, přibližná u procent původu. Nevýhoda: neukáže konkrétního předka ani rodokmen – jen pravděpodobné oblasti. Výhoda: může vás propojit s příbuznými po celém světě a ukázat, že svět je opravdu malý. Test DNA vám možná neřekne všechno, ale rozhodně vám ukáže, že naše minulost není černobílá. Že jsme všichni trochu směsice, a že možná někde v Alsasku, na Balkáně nebo v Dánsku žije vzdálený příbuzný, který by si s vámi klidně dal kafe – kdyby o vás věděl.

Snad odjakživa ctím heslo: můj dům, můj hrad. Považuji se už za zkušeného tvůrce domova – viz mé příběhy o stavění a rekonstrukcích. Vždycky jsem chtěla, aby domov nebyl jen místo, kde přespáváme, ale prostor, který opravdu léčí, těší a dodává sílu. Ať už se jedná o maličkosti jako květiny, nebo větší věci jako dispozice a barvy, všechno hraje roli. A hlavně – když se doma necítíme dobře, tak nám tam ani vztahy, ani nálada moc nevydrží. Věříte tomu taky?Pořádek jako základní pravidloMožná to zní banálně, ale fakt to funguje: když je doma bordel, je chaos i v hlavě. Už jen to, že si večer uklidíte kuchyň, udělá ráno úplně jiný start dne. Feng-šuej říká, že „stojatá energie“ se drží v hromadách nepotřebných věcí. A to je v podstatě logické – prach, vizuální hluk, pocit zahlcení.Obrazy a předměty: ano, nebo raději ne?Často se píše, že by doma neměly viset obrazy zemřelých lidí. Důvod? Z feng-šuej hlediska prý připomínají minulost a zadržují energii, brání „novému“. Psychologicky to může být podobné – když koukáte na obraz prababičky, může to vyvolávat spíš melancholii než radost. Ale tohle je hodně individuální. Pokud vám fotka babičky přináší úsměv a teplo u srdce, nevidím jediný důvod, proč ji doma nemít. Naopak ale rozhodně nedoporučuju obrazy s negativní atmosférou – smutné tváře, výjevy válek, příliš temné motivy. To se prostě přenáší do nálady prostoru.Rostliny hojnostiUž dávno se ví, že rostliny doma mají velký vliv na naši pohodu. Nejde jen o kyslík a vlhkost vzduchu, ale i o symboliku. Pachira aquatica – říká se jí „strom peněz“ nebo „strom štěstí“. Podle feng-šuej přitahuje hojnost, ale i bez toho je to krásná zelená rostlina, která roste poměrně snadno. Tlustice (crassula ovata, „jadeitový strom“) – další rostlina spojená s prosperitou. Její masité listy působí uklidňujícím dojmem. Bambus štěstí – ne nadarmo je to oblíbený dárek. Snadno se pěstuje a vypadá dobře i minimalisticky. Levandule – pro klid a vůni domova. Kromě energie prý odhání i špatné sny. Monstera – velké listy dodávají sílu, přinášejí do prostoru svěžest a zároveň symbolizují růst.Když ženská rekonstruuje: řemeslník, nebo kuchař a útěk do ŠpanělskaCo doma raději nemítSuché kytky a umělé květiny, které působí mrtvě. (Jedna věc je sušená levandule pro vůni, ale velké suché vazby jsou spíš „stopka“ pro čerstvou energii.) Přebytek elektroniky v ložnici ruší spánek, ať už věříte na „energie“ nebo jen na modré světlo. Rozbité věci – když něco neslouží, raději to vyhoďte. Každý „polofunkční krám“ doma působí jako připomínka neřešených věcí.Když rekonstrukce přeroste v boj o přežitíJde o radostZa ty roky, co jsem budovala domovy, vím jedno: nejde jen o design, ale o to, co vám dává radost. Pokud máte doma něco, co vás těší, i malá věc může změnit náladu celé místnosti. A jestli to má navíc ještě symboliku hojnosti a štěstí? Tak tím líp. Osobně mám ráda drobnosti – suvenýry ze svých cest. Na svých toulkách jsem totiž vždy uvolněná a šťastná a při pohledu na některý z těch přivezených drobnůstek se mi vždy vybaví vůně, chutě a zážitky z cest.