Poslední dobou sice víc rekonstruuji, než balím kufry, ale cestování je pořád moje velká láska. A protože už jsem toho docela dost zažila, sumíruju si, co se mi osvědčilo a co dnes dělám jinak než ve dvaceti. A co je na tom super.Ve dvaceti mi bylo jedno, kde spím a co si beru s sebou. Batoh na záda, spacák, trocha jídla a hlavně hodně odhodlání. Tenkrát jsem víc cestovala autobusem, a to i dálky a přes noc. Nebyl problém a ještě to bylo dobrodružství. Jenže po padesátce mám jiné priority: nechci dokazovat, že zvládnu noc pod širákem – to už jsem zvládla. Teď chci cestovat tak, abych si to užila a byla odpočatá, ne zničená.Balení: méně je vícKdyž se podívám zpátky, kolik nesmyslů jsem si tahala na dovolené dřív, směju se. Teď to zvládnu na týden s jedním malým kufříkem do kabiny nebo i batůžkem. Tip: i když jedu na delší dobu s odbaveným kufrem, důležité věci (doklady, léky, peníze, nabíječky) tam nikdy nedávám. Kdyby se ztratil, máte po všem. Extra tip: okopírujte si pas, OP a kartičku pojišťovny a uložte je jinam než originály. Když vám něco ukradnou či ztratíte, máte aspoň základ. A léky? Ty si beru vždycky s sebou do příruční tašky. Zpožděný kufr by znamenal, že jsem bez nich – a to nechcete.Letiště: drobnosti, které šetří nervy i penízeMoje zkušenost: Praha má snad nejdražší vodu a občerstvení v celé Evropě. Proto si nosím prázdnou láhev a po check-inu ji naplním na toaletě nebo u fontánek. Jídlo kupuju raději před letištěm. Ono taky v letadle to jejich jídlo… no, za mě není o co stát. Pamatuju, jak jsem si jednou dala bagetu z letadla a byla ještě mražená. A za tu cenu? Tip: jídlo a voda předem = žádný stres ani zbytečné tisícovky za bagetu a colu. Kos v rytmu šnorchlu, koček a fejkových Gucci: Dovolená tří generací Cestování: letadlo, vlak, bus a auto po padesátce Letadlo – rychlé, ale ne vždy pohodlné. Ideální sedadlo u uličky nebo u nouzových dveří a někdy taky úplně vepředu. Někdy to vyjde bez příplatku, ale za to pohodlí pár stovek navíc, zvlášť při delším letu, určitě stojí. A špunty do uší? Nezbytnost. Let bývá docela často plný řvoucích dětí – to není o tom, že nemám ráda děti, naopak. Spíš se zamýšlím, proč ti rodiče nemůžou chvíli počkat s mrňousky, než to letadlo snesou lépe. A těch dětí i nás spolucestujících je mi vždy spíš líto. Vlak – moje srdcovka. Dá se projít, dát si kávu, občas i něco docela dobrého k jídlu za normální cenu a přitom se dívat z okna. A noční vlak? To je romantika na entou, i když mám trochu problém s lůžkem – jsem taková štítivka, asi je to diagnóza či co. Mám to skoro všude, v hotelech, o nemocnicích nemluvě. Bus – kdysi to bylo pro mě dobrodružství, dnes spíš poslední volba. Krátké trasy zvládnu, dál už radši ne. Naposledy jsem byla před 4 lety se synem busem v Paříži a Disneylandu a už tenkrát jsem se z té jízdy ještě skoro týden poté dávala dohromady. Auto – můj sen je aspoň pár let cestovat se spaním v autě. Ale ne jako kdysi, kdy jsem složila sedačky a usnula. Dnes chci matraci, vychytávky, pohodlí. Svoboda ano, ale ne za cenu bolesti zad a nespavých nocí. A super je, že dneska si to spaní v autě můžete opravdu užít se vším komfortem a pohodlím. Takže kdo ví? Třeba se do toho dám a pak vám o tom budu psát, natáčet videa 😊 Aplikace a chytré tipy, co mi usnadňují život Booking – čím víc rezervací, tím větší výhody (např. letištní taxi zdarma nebo slevy). Při výběru hotelu pak sledujte pouze aktuální hodnocení, ne ta stará – co platilo před rokem, dnes už nemusí. Mapy a jízdní řády – i když jedu s cestovkou, na místě jezdím raději MHD nebo si půjčím auto. Poznáte víc a levněji. Úplně jednoduše vygooglíte, nebo se doptáte Chatu GPT na jízdní řády a místní MHD. Překladače – nejsem žádný velký angličtinář, nějak se domluvím, ale dneska není problém i s minimální znalostí jazyka. Stačí Google Translate nebo jiná appka a domluvíte se všude. Takže jazyková bariéra není výmluva. Pak jsem se dívala, že existují i různé překladače… Itinerář – ten vám s přehledem po zadání toho, co chcete dělat, vidět, zažít vytvoří taky docela slušně Chat GPT – ovšem musíte s ním umět pracovat a trochu si s tím hrát. Já před cestou využívám i YouTube, kde dnes snad už o každém místě na světě najdete videa. Finance: zážitky místo krámůVe dvaceti jsem počítala každou korunu. Dnes už si dovolím investovat do zážitku místo do tašky plné suvenýrů – i když nikdy neodolám a s tím počítám i ve své bagáži, abych měla místo si něco odvézt. Ale obecně dám víc peněz za hotel v centru nebo za výlet, než abych tahala domů blbosti, na které se práší. To neplatí o úlovcích z ranku módy či doplňků nebo originální kosmetiky. Tip: napište si rozpočet a držte se ho, ale nezapomeňte mít rezervu „na něco navíc“, co vás překvapí. Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůžiDestinace a načasování: mimo sezónu je to nejvícTohle je hack, který doporučuju všem: jezdit mimo sezónu. méně lidí, žádné tropické vedro, víc prostoru na vychutnání atmosféry, a ceny úplně jinde. Třeba zářijová Kréta: pořád krásně na koupání, ale ceny nižší. Večerní procházka městem bez davů turistů taky není k zahození.S kým cestovatSpolucestující jsou prý polovina dovolené. Já nejčastěji jezdím se svým puberťákem. Odmala jsme si nastavili, že se domlouváme: já chci muzeum, on sport nebo pláž. Nakonec stihneme obojí a funguje to.Ale myslím, že jet sama je taky super. Já byla párkrát a to je pak něco. Solo cestování už není stigma, naopak – je to svoboda. A často potkáte víc lidí než ve dvojici.Jak jsem jela koupit apartmán u mořeShrnutí: co jsem se naučila při cestování po padesátce balit méně, ale chytře (doklady, léky, kopie důležitých věcí vždy u sebe), nebát se aplikací a nových technologií – usnadní život, jídlo a pití řešit před letištěm, vybírat ubytování podle aktuálních hodnocení, cestovat mimo sezónu = klid i nižší ceny, vybírat si, s kým jedu, a když nikdo nesedí – jet klidně sama. Cestování, jako už mnoho dalšího v životě nás zralých, je díky nasbíraným zkušenostem super. Je to svoboda cestovat po svém, pohodlně, s nadhledem a s vědomím, že čas a energie jsou stejně cenné jako peníze.Protože po padesátce už necestuju proto, abych si něco dokazovala. Cestuju proto, abych si to užila.A jak cestujete vy?

Minulý víkend jsem vezla syna na ryby a sama se šla projít lesem – jen tak, na chvíli utéct do ticha. A přestože jsem se nevydala nikam neznámým směrem, ocitla jsem se opět v Kersku. V místě, které mám za covidu proježděné na kole lesními cestami skrz na skrz. A i když jsem ho znala… znovu mě dostalo.Lesní rybníček, co neztrácí kouzloTenhle rybníček jsem objevila už před lety. Malý, schovaný, tichý. Jen ty víly si musíš představit. A přesto – nebo možná právě proto – jsem se u něj opět zastavila a na chvíli zapomněla, kolik mi je, co mě čeká, i kde vlastně jsem. Tohle místo má v sobě něco, co se nedá vyfotit ani popsat – musíš to cítit.Kersko – les s duší (a dnes i s novými domy)Kerský les má zvláštní energii. Roste tu cosi mezi přírodou, literaturou a lidskými příběhy. A taky dnes i nové moderní domy, které by asi panu Hrabalovi trochu nadzvedly obočí. Ale život je změna. A i přesto všechno tenhle kout pořád drží svoji poetiku.Kam na jídlo a pití?Pokud vyrazíte do Kerska, nemusíte nutně zamířit do slavné Hájenky. Výborně se najíte i U Pramene – a hlavně si tam rovnou můžete natočit místní specialitu: Kerku, vodu ze Svatojosefského pramene. Chutí připomíná Poděbradku a není divu – prameny si jsou geologicky příbuzné.Krámek U Kuby: pro radost i památkuDalší zastávkou, kterou doporučuji z celého srdce, je krámek U Kuby. Voňavý, plný ručně vyráběných pokladů – svíčky, šperky, keramika. Já si tentokrát odnesla krásný náramek z minerálů. Radost v malém, která zůstane. Hrabalova chata: literární památka v srdci lesaNávštěva Kerska bez zastavení u Hrabalovy chaty? Nemyslitelné. Pokud se chcete podívat dovnitř, je ale potřeba si předem domluvit prohlídku. Přikládám fotku s kontaktem, ať máte cestu připravenou. Stojí to za to – už jen kvůli atmosféře, která tam zůstala.Objev na závěr: zahradní restaurace s penzionemA nakonec překvapení – i pro mě. Vedle Hrabalovy chaty jsem objevila zahradní restauraci s penzionem. Klidné místo s jezírkem, domácí atmosférou a něčím, co se těžko popisuje. Přitom jsem si myslela, že Kersko znám jako svoje boty. A ono ne.Ať už sem vyrazíte na kole, pěšky, Kersko vám má pořád co říct. A možná vás překvapí stejně jako mě. Možná jste nevěděli…Kersko bylo původně plánováno jako rekreační oblast pro úředníky – vzniklo už ve 30. letech 20. století. Parcely byly levné a dostupné, stavěly se tu chaty pro víkendové pobyty, a to podle přesného regulačního plánu (každý pozemek měl třeba povinný ovocný strom!).Bohumil Hrabal si v Kersku koupil chatu v roce 1965 – a právě tady vznikala část jeho tvorby. Jeho láska k lesu, lidem i místním hospodám se odráží v knize „Slavnosti sněženek“, která je s Kerskem neoddělitelně spjata.Kerský les je uměle vysázený borový les – tedy žádný prales, ale kultivovaný prostor, který měl od začátku sloužit lidem. Možná i proto působí tak klidně a „domácky“.Svatojosefský pramen, ze kterého se stáčí Kerka, byl v 70. letech zpevněn a upraven do podoby, jakou známe dnes. Voda je bohatá na minerály a má podobné složení jako Poděbradka – ale bez bublin.

Vloni jsem měla štěstí, že jsem opět mohla vyrazit do svého milované země – tentokrát na Costa Blanca. Moje základna? Torrevieja. Už předem jsem tušila, že to nebude žádná perla Středomoří, ale apartmán s bazénem, zahradou a vlastní restaurací v urbanizaci vypadal skvěle. A jak jsem řekla, tak to vlastně i bylo. Město mě sice nijak neoslnilo, ale ani neurazilo. Byla to skvělý výchozí bod pro výlety – a o to mi šlo.Cartagena – elegance bez davůJednoho dne jsme se rozhodli vyrazit směrem na jih, k Mar Menoru. Nejprve jsme se zastavili v krásné Cartageně – elegantním přístavním městě s římskou historií, kde na vás dýchne klid a styl. Hlavním lákadlem je římské divadlo – Teatro Romano, které pochází z 1. století př. n. l. Je tu i archeologické muzeum a úžasné historické centrum, kde se nesetkáte s davy turistů. Jen vy, krásná architektura a mořský vánek. Lo Pagán – místo, kde to voní zdravím (a sírou)Po návštěvě Cartageny jsme pokračovali do Lo Pagánu, slavného bahenního lázeňského místa na břehu Mar Menoru – přezdívaného také španělské Mrtvé moře. Tahle část laguny je známá vysokým obsahem minerálů, solí a síry, které mají příznivé účinky na klouby, kůži, revmatismus, artritidu i ekzémy. A hlavně – je tu volně přístupné léčivé bahno, které si můžete sami nabrat a aplikovat.Cestování po padesátce: moje tipy a zkušenosti z cestZní to jako wellness ráj? No… skoroPřekvapilo mě, jak klidné to tu bylo – žádné davy, žádné suvenýry na každém rohu, jen podivně ospalá atmosféra a plameňáci v dálce. A pak to přišlo. Otevřela jsem dveře auta – a dostala sírovou facku přímo do nosu. Tohle nebyla vůně wellness centra, ale přímá linka do fermentované sirné jeskyně. Ale co by člověk pro zdraví neudělal, že?Bahenní rituál s vůní peklaVzala jsem si kbelík a z hlubin vody nabírala černé bahno. Tělo, tvář – všechno pokryto. Bahno má zpevňující, čisticí a detoxikační účinky, prý dokonce i omlazuje pokožku. No přesně to, co taková padesátnice potřebuje. Pak jsem si sedla na břeh, bahno schnulo a stahovalo mi obličej tak, že bych klidně mohla jít dělat stand-in do hororu. Jinak se doporučuje nechat ho působit minimálně 45–60 minut. Po hodině jsem byla připravená vrhnout se zpět do horké vody (a byla fakt horká – v létě má i přes 30 °C), abych se toho sirného zázraku zbavila. A pak do sprchy. Stejně jsem ten smrádek cítila ještě dalších pár dní.Zážitek, který se nečicháMusím říct, že pokožka byla jemnější, hladší a jakoby „lehčí“. A i když mě samotné Lo Pagán jako místo nijak zvlášť neuchvátil – působilo jako ospalá a zvláštně smutná vesnice – koupele bych si klidně zopakovala. Na jedné straně ulice je obyčejné sídliště, na druhé klidná mělká laguna, která vypadá spíš jako jezero než moře. A ten kontrast dává místu zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru.Takže… stálo to za to?Ano. Ale rozhodně nečekejte romantický výlet s koktejlem v ruce. Tohle je terapie přírodní silou – surová a smradlavá. A taky krásná ve své opravdovosti. Alespoň jednou za život si tohle španělské Mrtvé moře zaslouží navštívit i za cenu, že čichové buňky zažijí pořádnou zkoušku odvahy.

Do Španělska jsem vyrazila už počtvrté, ale tentokrát jsem chtěla trochu jiný zážitek. Takový rychlý únik od reality – od čtvrtka do pondělí – se sluncem, mořem a trochou poznání. Valencia slibovala přesně tenhle mix. A jak to dopadlo? Letěli jsme se Smartwings, letenka cca 2 000 Kč při nákupu pár dní předem. V ceně bylo příruční zavazadlo do 8 kg a žádné přirážky za sedadlo jako u Eurowings.Tip: pokud poletíte se Smartwings, udělejte si online check-in co nejdřív – nám to zajistilo druhou řadu se spoustou místa na nohy.Den první: Sci-fi večer v Ciudad de las Artes y las CienciasPo příletu na letiště ve Valencii nás čekal taxikář zdarma, protože jsme rezervovali ubytování přes Booking (doporučuji – v aplikaci jsou někdy lepší ceny a výhody včetně právě tohohle transferu).Hotel jsme měli kousek od slavného Města umění a věd (Ciudad de las Artes y las Ciencias) – a právě tohle místo mě hned první večer okouzlilo. Budovy jak z budoucnosti, nasvícené, téměř liduprázdné. Nádhera!Celý komplex navrhl Santiago Calatrava spolu s Félixem Candelou. Stavba začala v roce 1996 a byla dokončena v roce 2005. Co tu najdete? Hemisfèric – IMAX kino a planetárium Museo de las Ciencias Príncipe Felipe – interaktivní vědecké muzeum L’Oceanogràfic – největší akvárium v Evropě Palau de les Arts Reina Sofía – futuristická opera Umbracle – terasa se zahradou a palmami U opery je mimochodem krásná stylová restaurace – ideální na večerní posezení. Den druhý: Centrum, tržnice, horchata a trochu zklamání na plážiDopoledne jsme se vydali do historického centra. Je malé, ale velmi půvabné. Nevynechejte: Katedrálu Panny Marie (Catedral de Valencia) se Svatým Grálem La Lonja de la Seda – bývalou burzu s hedvábím (UNESCO) Plaza de la Virgen s fontánou Panteón de los Reyes – pohřebiště významných valencijských rodů Mercado Central – jednu z největších tržnic ve Středomoří Zde jsem ochutnala místní specialitu – horchatu – sladký nápoj z tygřích oříšků (chufa), ledově studený, trochu vanilkový. Tradičně se do něj namáčí fartons – lehké podlouhlé rohlíčky posypané cukrem. Vyzkoušela jsem i variantu s kávou, ale nejvíc mi chutnala horchata samotná. Odpoledne jsme jeli metrem a tramvají na pláž Malvarrosa. Moře bylo teplé a čisté, ale samotná pláž příliš komerční. V chiringuitu (plážovém baru) jsme si dali paellu – slabší, zato účet vysoký. A k tomu přibyli masérky, henna tattoo a otravní prodavači… Za 2 lehátka a slunečník jsme zaplatili 25 EUR. Nedoporučuju.Den třetí: Oceanogràfic a nákupyPůlden jsme věnovali Oceanogràficu – a to rozhodně stálo za to. Nejen kvůli delfíní show nebo obrovskému tunelu se žraloky nad hlavou. Viděli jsme belugy, plameňáky, tučňáky, medúzy, krokodýly, tuleně… Za 3 EUR se dá navštívit i tematické 4D kino – my jsme koukali na příběh mořské želvy. Sedačky se hýbou, prší na vás voda. Děti i dospělí nadšení.Odpoledne jsme si dali typickou valencijskou paellu s králíkem a ochutnali slavný koktejl Agua de Valencia – směs cava, pomerančového džusu, vodky a ginu. Osvěžující, ale já jsem stejně tým Sangría.Pak už jsme zamířili do obchodů – právě začínaly letní slevy, a tak jsem ulovila třeba značkový svetr za 6 EUR. Den čtvrtý: Španělsko jak má býtV neděli jsme vyrazili na pláž mimo hlavní davy – jen Španělé, žádní prodavači, jen šumění moře a radost. Jeli jsme městským autobusem do oblasti El Saler poblíž přírodního parku Albufera. Cestou borovice, duny, krásné klidné zátoky.Plánovali jsme i projížďku tradičními loďkami „albuferencas“ po jezeře Albufera, ale vedro nás zahnalo zpět k moři.Večer jsme si užili krásnou procházku. U Města umění a věd se rozkládá nádherný park Jardín del Turia – zelená oáza v bývalém korytu řeky. Lidé tu běhají, cvičí, venčí psy, projíždějí se na kolech, konají se tu koncerty, slavnosti a večer tu panuje opravdu kouzelná atmosféra. My jsme zažili jeden z těchto večerů – hudba, smích, vůně jídla a pocit, že tohle je přesně to pravé Španělsko. Upřímně doporučuji ubytování právě v této části Valencie. I když není přímo u pláže, nabídne vám klid, krásné prostředí a výbornou dostupnost jak do centra, tak k moři.Den pátý: Poslední rozloučeníDopoledne jsme si užili poslední koupání v hotelovém bazénu, syn cvičil ve fitku, kufry jsme nechali na recepci a vyrazili na poslední procházku centrem. Koupila jsem pár suvenýrů – a odpoledne už nás čekal odlet.Z hotelu jsme se dostali metrem linkou 5 až na letiště, pohodlně a za pár eur.Shrnutí: Co funguje a co příště jinakValencie není instagramová iluze. Je krásná, ale i syrová. Místy oprýskané domy, paneláky, ale pak zase naprosto dechberoucí moderní architektura. Městské pláže nic pro milovníky klidu – ale mimo centrum objevíte opravdové poklady.MHD tipy: Valencia Tourist Card se mi nevyplatila. Raději kupte SUMA 10 nebo SUMA 19 – fungují na metro, bus i tramvaj, můžou se sdílet a vyjdou levněji.A ještě něco: Valencie je skvělá na prodloužený víkend, nebo jako mezizastávka. Možná vás nezboří, ale ukáže vám Španělsko bez retuše – a přesně to jsem hledala.

Cestování je pro mne nevyčerpatelný zdroj energie, poznávání všemi smysly, zajímají mě nejen přírodní krásy, památky, suvenýry, chutě a vůně, ale i lidé, jak žijí, jací jsou. Je to pro mne vždy velké a krásné dobrodružství, a já doufám, že v budoucnu budu moc této své vášně ještě více užívat. Ať už jsem kdekoliv mezi lidmi, miluju je pozorovat.  V kavárně, v autobuse, na tržišti. Jak se dívají. Jak se smějí. Jak tě pustí ke slovu – nebo nepustí.A po letech cest a mnohých setkáních si říkám: každý národ má v sobě nějaký „vnitřní kód“ – energii, kterou vyzařuje. A není to o tom, jak se kdo chová k turistům. Ale jaký mají postoj k sobě… a k životu. Jak já vidím některé z národů?ŠpaněléMoje srdcovka. Jsou teplí, otevření, nevyhrocení. Nejsou přepjatě srdeční – ale vyzařuje z nich klid, pohoda, lidskost. Nejsi pro ně „ten zvenku“, ale „další u stolu“. Všechno se tam dýchá lehčeji – i já. Je v tom trochu moře, trochu vína a hodně životní filozofie: nepřehánět. Nebojovat. Být.ŘekovéMají v sobě hrdost. A z turistů mají už trochu únavu. Cítíš, že jsi host – ale ne nutně vítaný. Ženy bývají otevřenější, mužská energie tam na mě působí líně, teatrálně, nespolehlivě. Jako by tam stále žil pocit „být nad věcí“ – ale ne vždy s důvodem.ChorvatiMám dojem, že Češi pro ně často znamenají: „levný národ s paštikou“. Vztah je neupřímný. Peníze ano, respekt moc ne. Cítím z nich potřebu mít navrch – něco jako komplex malého národa, co chce být větší. A tak se to promítne do cen, postojů, tónu. Škoda.TurciJo, obchodníci. Vždycky to zkouší. Ale nikdy zle. Mají charisma, usměvavost, šarm. Člověk tam není jen kapsa, ale i člověk. A i když se o tebe snaží – je to s grácií. Víc styl než past. Jako národ působí pohodově, otevřeně, srdcem. A to se mi líbí.PoláciJsou hrdí. A věřící. Někdy až příliš. Muži často milejší, otevřenější. Ženy naopak působí přísně, tvrdě, někdy uzavřeně a snad i trochu chladně. Rodinné vazby silné, ale často plné tichého pokrytectví. Víra tu není jen otázkou duše, ale i očekávání. A těch je hodně.NěmciTvrdí, přesní, organizovaní. Všechno má řád, smysl, termín a šanon. A to je na jednu stranu obdivuhodné – a na druhou trochu… studené. V kontaktu působí uzavřeně, formálně, opatrně. Jako by sis musela zasloužit přístup do jejich osobního prostoru – a ještě si vzít pořadové číslo.Je to národ zatížený minulostí, ale zároveň nesoucí obrovský výkon – ekonomicky, kulturně, historicky. Jen ta srdečnost… se většinou zadrhne na hranicích. Není to národ „tady máš kávu, posaď se“ – spíš „v kolik jsi objednaná a proč jsi o dvě minuty dřív?“SlováciNaše krev, ale trochu ostřejší. Emočně otevřenější, temperamentnější. Ale taky rozkročení mezi Východem a Západem – někdy hledají sami sebe. Jsou srdeční – a taky horkokrevní. Což někdy člověka pohladí, a jindy spálí.MaďařiJsou pro mě nečitelní jako jejich jazyk. Působí uzavřeně, melancholicky, jako by si svůj svět nosili uvnitř. Hrdost, smutek, trochu odtažitosti – a přesto v tom je něco zvláštně hlubokého.ItalovéStyl, gesta, drama. Muži jako z reklamy, ženy jako šéfky. Matriarchát v přestrojení. Jsou teatrální, ale i laskaví. Vědí, jak zapůsobit – a taky to rádi dělají. Pozor – umí si hrát. I s tebou.BulhařiHodní lidé. Ale strašně poznamenaní minulostí. Chybí jim sebevědomí – ne protože by neměli proč ho mít, ale protože jim ho sebrali. Komunismus, chudoba, opomíjení. Vadí mi jejich nepořádek, ale ne jejich srdce. Cítím v nich laskavost, která se zatím neumí projevit. FrancouziStyl. Sebejistota. Šik. I v obyčejném tričku vypadají jako ze street fashion magazínu. Mají jazyk, co zní jako šepot hedvábí. Mají nos nahoru, ale důvod taky. Působí na mě jako národ, který si umí být vědom své hodnoty – a přitom se s ní netřese.A co my, Češi?Máme hlavu v pravidlech a srdce často na uzdě. Jsme nervózní z toho, co by si kdo pomyslel. Jsme vděční za jistoty – a bojíme se změny. A cizince často nevítáme – spíš tolerujeme. Ale máme v sobě i vtip, hrdost, rozum. Jen je potřeba to zase probudit.A co vy, jaká je vaše zkušenost s jinými národy?

Počasí se nám sice na chvíli pokazilo, ale co naplat – aspoň máme klid na to naplánovat si další výlet, až se sluníčko zase rozhodne zazářit. A nemusí to být rovnou k moři nebo přes půlku republiky. I kousek od Prahy se dá prožít víkend, který voní po létě, vodě a klidu. Bez tlačenic, bez chlóru v očích a bez front na hranolky. Jen s dekou, kávou a trochou prostoru pro sebe. Tentokrát jsem zažila dvě skvělá místa – přírodní biotop v Kosmonosích a klidnou loďku v Poděbradech. A obě ta místa měla jedno společné – dost na pohodu.Osvěžení bez front i chlóru: přírodní biotop KosmonosyKdyž jsme dorazili do Kosmonos, překvapilo nás, že biotop je nový, čistý, a hlavně nepřecpaný. V jednu chvíli jsme dokonce měli skoro celý areál jen pro sebe. Koupací část nabízí vodu bez jakékoli chemie – žádný chlór, jen čistá voda, kterou čistí přirozeně rostliny a speciální filtrace. Pro někoho detail, ale pro nás – citlivé duše (a pokožky) – naprostý luxus.Děti tu mají pískoviště, prolézačky, herní prvky i místa na běhání. A my, co jsme trochu starší a hledáme víc než jen skákání do vody, jsme ocenili plavání v klidu a čistotě, lavičky a také stromy poskytující stín. Sprchy, převlékárny i toalety byly naprosto v pořádku a dostupné bez čekání. Laviček je dost, ale my jsme si udělali malý piknik na ostrůvku, kde jsme si zabrali půlku pro sebe – a nikdo nás nerušil.Občerstvení je klasika – žádné zdravé výstřelky, ale přesně to, co člověk chce po plavání. A vedle stánku naštěstí automat na kávu – malý detail, ale díky němu jsme se vyhnuli frontám. Vstupné je 100 korun pro dospělého, parkování za padesát. A to celé jen kousek od Prahy – ideální na odpoledne i celý den.Pokud si chcete výlet trochu rozšířit, můžete to spojit s návštěvou Mladé Boleslavi – tamní muzeum Škoda nebo galerie rozhodně stojí za to. Všechno je to kousek.Poděbrady na klidné Labi – malou lodí, živou hudbou a pohodouDruhý výlet jsme si užili přímo doma – v Poděbradech. Tentokrát jsme nasedli na malou loďku a vydali se po proudu Labe. Zapomeňte na hlučné parníky. Tahle plavba byla komorní, autentická a klidná. V podpalubí nikdo, a my jsme si zabrali celou příď – slunce v obličeji, vítr ve vlasech a hodina a půl naprostého ticha (kromě zvuků přírody a pár smíšků na palubě).Cenově to bylo sice o něco výš než klasický parník, ale ten zážitek – intimní a vkusný – stál za to. A po vyplutí nás čekal výběr podniků kolem vody, které si můžete užít po vylodění se. Doporučuji Meetnici, bostro u Lupiče i Marinu. Loď Kapitán Korkorán kromě běžných jízd nabízí i večerní plavby s pitím, hudbou a atmosférou.Tipy, které se hodí Biotop Kosmonosy má hloubku až 2 metry, ale i mělké části pro děti. O čistotu se starají tisíce rostlin a přírodní filtrace – voda je příjemná i pro citlivé pokožky. Občerstvení a automat na kávu – nemusíte stát fronty. Vstupné 100 Kč, parkování 50 Kč, vše kousek od Prahy. Poděbrady nabízí alternativu k přeplněným parníkům – malé lodě, ticho a prostor. Večerní plavby s Kapitánem Korkoránem: s pitím, hudbou i světly – doporučuju sledovat jízdní řád online.

Jak jsem psala v prvním díle, mám kamarádku, která je několik let přímo posedlá nákupem nemovitosti u moře. Což já ostatně taky, kdybych na to měla. Kamarádka se však dostala do bodu, kdy by si to teoreticky mohla finančně dovolit – nic velkého, ani drahého, ale přece už reálně ano, a tak její dlouholetý sen začal nabírat reálných obrysů. Nastal den D a ona se rozjela na první prohlídku a mně vzala s sebou jako poradce, ženského bodyguarda, psychickou podporu a důvěrníka v jednom. Jak to dopadlo?První díl si můžete přečíst tady a fakt to stojí za to 🙂Rychlý úprk a hledání útočištěBulhar, který měl na starost rozprodat celý rezort, dorazil, jak slíbil, a tvrdil, že je všechno v pořádku. Teprve když jsme na něj začaly tlačit, začal obracet a přiznával, že to tam vlastně celé leží ladem. Ale to už jsme koukaly hlavně z té špíny vypadnout. Hlavou mi běželo, kam jsem co položila, a jestli mi štěnice nevlezly do batohu. Rychle jsme se rozloučily a vypadly ven. Úleva!Bylo už kolem sedmé večer a my stály v malé obci nedaleko Nesebaru jen s batohy. Otevřela jsem aplikaci s nabídkou ubytování a hledala, kam se vrtnout. Nějak mě to táhlo k letišti – kdybychom náhodou chtěly prchnout z téhle země. Našla jsem ubytování na okraji Burgasu, které slibovalo deluxe pokoj, a čekala na potvrzení. A klaplo to! Jen jsem doufala, že bude vypadat tak, jak na fotkách.Taxikáři, kteří pamatují všechnoV „centru“ naštěstí stála partička starších taxikářů se svými vozy, které už něco zažily. Vybrat hotovost z bankomatu a jedeme. Na konci cesty jsme trochu bloudili, ale bodrý Bulhar byl trpělivý, i když nechápal, že nevíme, kde to přesně je – vždyť tam jedeme poprvé. Zvláštní bylo, že hned pochopil, odkud přijíždíme – z toho „bolšoj“ rezortu, kde mají štěnice sraz.Konečně civilizaceJakmile jsme dorazily na nové ubytování, padla na mě únava – nebo spíš vyčerpání z ranního letu, nepříjemností a horka. Paní ubytovatelka byla velmi komunikativní – až moc. Chtěla nám ukázat úplně všechno – výhled na moře, bazén, kytky, možná i záchod. Ale bylo to tu nové. Všechno. I náš apartmánový dům. Opravdu vítaná změna.První dojmy z BurgasuDruhý den jsme ještě vstřebávaly zážitky a rozhodly se projít Burgas a promyslet, co dál.Musím říct, že město nám moc náladu nevylepšilo. Připomínalo Milovice na přelomu milénia – k tomu takový zvláštní nasládlý zápach, všudypřítomná špína a neúdržba. I u moře jsem si připadala, jako bych se vrátila v čase nebo byla někde v Rusku. Ten „vibe“ byl fakt zvláštní. Chvíli jsme přemýšlely, že to zabalíme a vrátíme se domů dřív.Ale mluvila z nás hlavně únava a hlad. Nakonec jsme našly jedinou příjemnou pěší zónu v centru města a usadily se v civilizovaně vypadající restauraci. Na experimenty s místní kuchyní už nebyla odvaha, tak jsme si daly hamburger. A dobrý! Všechno čerstvé, domácí limonáda osvěžující.Časová smyčka: zpět do přítomnostiPo jídle jsme se vrátily na promenádu a jak jsme šly dál, prostředí se měnilo – jako bysme cestovaly časem dopředu. Jen ten nepořádek to trochu kazil. V jednom plážovém baru jsme si daly kávu a vodu, a nálada se zlepšila.Nakonec jsme se shodly, že odjet předčasně by byla škoda. Vždyť jsme chtěly vidět vyhlášený Nessebar a taky bulharské „Las Vegas“ – Slunečné pobřeží. Nessebar a Slunečné pobřežíAutobusové dobrodružstvíDruhý den jsme se vypravily autobusem do Nessebaru. A musím říct – autobusová doprava v Bulharsku je fakt super. Jezdí to každou chvíli, je to levné a přehledné. Jen drobná chybička – autobusy jsou často nacpané turisty a je problém stát i na jedné vlastní noze.Zajímavost: v bulharské MHD fungují průvodčí. Proderou se i tam, kde by se neprotáhla ani myš. Ale všimla jsem si – bývají malí a velmi tencí. Vědí proč.Konečně „wow“ momentAutobus nás vyplivl v Nessebaru – městě, které jsem už dlouho chtěla vidět. První dojem: „Hmm“, ale druhý: „Wow!“. Křivolaké uličky s dřevěnými domečky, restaurace přímo nad mořem, kde jsem si konečně dala doradu – rybu, kterou vřele doporučuji všem milovníkům mořských potvor. Milí lidé, kavárničky, výborná káva, tradiční bulharská smetanová zmrzlina, dudák a kožená peněženka – Bulhaři mají super kožené věci za skvělé ceny. Nejsem kabelková, ale tady bych je kupovala jak na běžícím pásu.Nessebar má i muzeum, vykopávky, lodní taxi na Slunečné pobřeží. A co to Slunečné pobřeží?Z Nessebaru jsme ještě jely busem na slavné Slunečné pobřeží. Čekala jsem to pompéznější a modernější. Místo toho – stánky se suvenýry, jídlem, oblečením, bary s tanečnicemi, kasina a pouťové atrakce. Klasika. Ale jelikož ještě nebyla úplně sezóna (červen), působilo to lehce ospale a hlavně ne tak přecpaně, což nám vyhovovalo.Výlet se povedl – a minimálně Nessebar můžu doporučit každému.U moře v SarafovuKonečně moře bez trapasůPoslední celý den jsme si řekly, že si konečně užijeme moře a klid. Sešly jsme schody a ocitly se na krásné, široké, a překvapivě čisté pláži s čistými lehátky, slunečníky a plážovým barem. Dalo se tu i dobře a za rozumné ceny najíst. Pláž byla dlouhá několik kilometrů. Na té vedlejší nabízely i vodní sporty a zase bar.Tohle už konečně připomínalo současnost – a byly jsme spokojené.Tak trochu happy endCelkově nás předměstí Burgasu – Sarafovo – příjemně překvapilo. Nové, čisté, moderní. U rezortů pěkné bazény, někde i dětská hřiště, dostupnost supermarketů, Billa, a na letiště se dá dojít pěšky – což jsme náš poslední půlden v Bulharsku taky udělaly.Kamarádka nakonec řekla, že si tady by si apartmán dokázala představit. Ale už nebude tak hrr a všechno si ještě doma promyslí. Zatím je bez vysněného bytu – ale taky bez stresu.A my obě s novými zkušenostmi, zážitky – a potvrzením, že život je opravdu bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.

Mám kamarádku, která je už několik let přímo posedlá myšlenkou koupit si nemovitost u moře. Což já ostatně taky – kdybych na to měla. Jenže ona se dostala do bodu, kdy by si to mohla teoreticky dovolit. Nic velkého ani luxusního, ale přece jen už reálně ano. A tak její sen začal konečně nabírat konkrétní obrysy. Nastal den D – vyrazila na první prohlídku a vzala mě s sebou jako poradce, ženského bodyguarda, psychickou podporu a důvěrníka v jednom.Před cestouPřed odjezdem proběhly měsíce hledání a studování všeho, co souvisí s nákupem v zahraničí. Kamarádka stejně jako já hořela pro Španělsko – vždyť to je teď hit. Jenže jak několik let sledovala tamní realitní trh, zjistila, že ceny už se vyšplhaly do výšin. Mohla by si tam koupit tak leda garáž – nebo se zadlužit, a to odmítla.Začala tedy koukat jinam. A objevila Balkán. Přesněji Bulharsko. Prý je tam ještě stále levně, snaží se, služby jsou super, apartmánové resorty skvěle vybavené – a to se jí líbilo. Brzy mi začala posílat fotky apartmánů. Zjistila, jak to v Bulharsku chodí. Já si jen v duchu vzpomínala na dovolenou na Zlatých pískách před více než deseti lety – nechutnalo mi tam jídlo, nelíbilo se mi moře ani styl života. Ale proti gustu žádný dišputát, tak jsem trpělivě prohlížela přebujelé resorty a odpovídala na otázky, jestli se mi líbí nebo ne.A pak Janička našla prý Svatý grál. Resort 20 minut od letiště v Burgasu, v klidné oblasti, za výbornou cenu. Čtyři bazény, z toho jeden vnitřní, SPA, restaurace, fitness, vodní bar a k moři jen 200 metrů. A za tu cenu? Sice jen garsonka, ale to prý stačí – většinou bude jezdit sama nebo s vnučkou. A na pronájem jsou menší byty prý ideální.Domluvila si videoprohlídku. Pán, který mluvil překvapivě slušně česky, jí tvrdil, že tam ani nemusí jezdit. Všechno prý zvládne na dálku – papíry, převod peněz, prostě komplet. Ale to Janička rázně odmítla. Musí to vidět na vlastní oči. Fotky a videa mohou klamat a ona není hloupá. Tak jsme si s bulharským makléřem dohodly termín – čtvrtek až pondělí, všechno si ověříme a případně rovnou složí rezervační zálohu.Přistání v realitěLet proběhl hladce, pán nás vyzvedl na letišti a byl příjemný. Zhruba za 20 minut jsme byly v hotelu. První zádrhel – garáže. Nevypadaly zrovna vábně, ale budiž, jsou to jen garáže. Přesun k recepci: obrovské pompézní atrium, trochu kýč a hlavně omšelost. Převzaly jsme náramky a Bulhárek nás zavedl výtahem do třetího patra, kde měl být náš dočasný apartmán. V mezičase jsem nasávala ducha celého komplexu – tedy spíš pach. Dost nepříjemný.Chodby byly dlouhé, temné, opotřebované. Koberec na zemi neviděl vysavač ani nepamatuju. A ten smrad! Začala jsem cítit mírnou paniku a mrkala na Janičku. Byla očividně v šoku.Apartmán – jednoduchý, zařízený ve stylu před dvaceti lety. Balkon prostorný, ale zábradlí s olupující barvou, židle omlácené, dlažba by potřebovala vydrhnout. Ale budiž. Janička debatovala s makléřem, já si všimla detailů a pomalu mi to začalo docházet. „To stavěli Rusové,“ vysvětlil Bulhárek. Aha. Už jsem chápala ten „bolšoj“ styl.Zklamání jménem resortPo odchodu makléře jsme se vydaly prozkoumat areál. Procházely jsme se jako v bludišti. Vnitřní bazén, fitness, zahrady, ale vše tak nějak zanedbané. Rozbité dlaždice, neudržovaná zeleň. A pak – obrovský bazén s barem uprostřed. Na první pohled wow. Na druhý – lehátka pokrytá špinavými poduškami a trusem ptáků. Voda v bazénu vypadala čistě, ale kdo ví, co tam lijí…Atmosféra? Poloprázdno. Pár seniorů, pár rodin s malými dětmi, hlasitá hudba. Celé to působilo mrtvě. Moje naděje začínaly praskat.Šly jsme k moři. Cesta vedla kolem ohnutého, polorozpadlého plechového plotu, za ním rumiště. Schody dolů se drolily, zábradlí rezavé. Pláž byla spíš plážička – s pár podezřelými boudami. Spousta bordelu, mušlí, pár lidí. Moře vypadalo vcelku dobře. Ale kousek vedle? Opuštěný přístav, co připomínal slumy.Janička vypadala zklamaně. Držela jsem ji pod paží:„Pojď, jdeme se najíst. Dáme si něco dobrého a bude líp.“Kalamáry a kalamitaZalezly jsme do první slušně vypadající restaurace. Já si dala kalamáry, Janička houbové rizoto. Kalamáry byly smažené ve vyjetém oleji. Janička byla spokojená. Já trávila ještě druhý den.Pak jsme šly omrknout okolí – jedna hlavní ulice, restaurace, obchody s cetkami, malý supermarket. Našli jsme autobusovou zastávku – jezdí to do Burgasu, Nesebaru, Pomorie. Aspoň něco pozitivního.Odpoledne jsme se rozhodly zkusit bazén. Lehátka jsem si chtěla nejdřív dezinfikovat – přes den na nich ležely kočky. Ano, v resortu bylo víc koček než hostů.Voda osvěžující. Ale podivný duch komplexu mě nepouštěl. Vygoolily jsme si, že resort vznikl v roce 2007. Ale působil jako památník brutalismu. Deprese až na půdu. Tedy do nefunkčního sky baru.Zvířátka v posteli?Večer jsme se chtěly natáhnout a odpočívat. A pak jsem na bílém povlečení zahlédla černé tečky. „Co to je?“ Zvedly jsme matraci. A šok. Pod ní plesnivé fleky, černý trus, bílé kuličky – vajíčka. Ano byly tam štěnice. Naštěstí jsme neměly vybaleno. Oblečení šlo z těla, já tričko rovnou vyhodila. A obě jsme utekly na balkon.Janička volala makléři. Ten dorazil za půl hodiny – prý to nevadí, matrace se vymění, až to někdo koupí. Jenže hotel nevyměníš. Smrad, špína, rozklad. Past na naivní turisty a koupě chtivý Čechy.A jak to dopadlo?Zůstaly jsme? Odjely? Našly jsme jiné ubytování? Co všechno jsme ještě o tomhle dost podivném rezortu zjistily? Jak jsem jela kupovat apartmán u moře – II. díl

Rychlé. Barevné. Výživné. A hlavně – žádný stres s přípravou.Tohle je moje domácí verze poké bowlu – původně havajské misky, kterou si dnes přetváří každý po svém. U mě doma frčí tahle s masem a hromadou zeleniny. Dělám ji, když chci něco svěžího a výborného, ale nemám čas stát u plotny hodinu.Co budeš potřebovat: 1 cibuli 1–2 stroužky česneku cca 400 g mletého hovězího masa olivový nebo řepkový olej sůl, pepř, kari, sladká paprika, chilli sušený nebo čerstvý koriandr jasmínovou rýži čerstvou zeleninu dle chuti: ledový salát, rajčata, okurka, avokádo, mrkev… co dům dá Postup: Uvař jasmínovou rýži podle návodu. Na pánvi orestuj cibuli a česnek na troše oleje, přidej všechny kořenící hrdiny (kromě koriandru). Přidej mleté maso, orestuj doměkka, osol, přidej koriandr a dochuť podle svých chutí. Připrav misku: do misky vlož zeleninový základ (natrhaný salát, nakrájenou zeleninu), navrch dej porci rýže a teplé maso. Chutě se krásně propojí – a ty máš výborný a sytý oběd (nebo večeři) na stole za chvilku.Tip navíc:Používám olivový olej ve spreji, když chci jídlo trochu odlehčit. Praktický trik pro všechny, co mají rádi chuť a svědomí v rovnováze.Dobrou chuť!