Poslední dobou sice víc rekonstruuji, než balím kufry, ale cestování je pořád moje velká láska. A protože už jsem toho docela dost zažila, sumíruju si, co se mi osvědčilo a co dnes dělám jinak než ve dvaceti. A co je na tom super.
Ve dvaceti mi bylo jedno, kde spím a co si beru s sebou. Batoh na záda, spacák, trocha jídla a hlavně hodně odhodlání. Tenkrát jsem víc cestovala autobusem, a to i dálky a přes noc. Nebyl problém a ještě to bylo dobrodružství. Jenže po padesátce mám jiné priority: nechci dokazovat, že zvládnu noc pod širákem – to už jsem zvládla. Teď chci cestovat tak, abych si to užila a byla odpočatá, ne zničená.
Balení: méně je víc
Když se podívám zpátky, kolik nesmyslů jsem si tahala na dovolené dřív, směju se. Teď to zvládnu na týden s jedním malým kufříkem do kabiny nebo i batůžkem.
- Tip: i když jedu na delší dobu s odbaveným kufrem, důležité věci (doklady, léky, peníze, nabíječky) tam nikdy nedávám. Kdyby se ztratil, máte po všem.
- Extra tip: okopírujte si pas, OP a kartičku pojišťovny a uložte je jinam než originály. Když vám něco ukradnou či ztratíte, máte aspoň základ.
A léky? Ty si beru vždycky s sebou do příruční tašky. Zpožděný kufr by znamenal, že jsem bez nich – a to nechcete.
Letiště: drobnosti, které šetří nervy i peníze
Moje zkušenost: Praha má snad nejdražší vodu a občerstvení v celé Evropě. Proto si nosím prázdnou láhev a po check-inu ji naplním na toaletě nebo u fontánek. Jídlo kupuju raději před letištěm. Ono taky v letadle to jejich jídlo… no, za mě není o co stát. Pamatuju, jak jsem si jednou dala bagetu z letadla a byla ještě mražená. A za tu cenu?
- Tip: jídlo a voda předem = žádný stres ani zbytečné tisícovky za bagetu a colu.
Kos v rytmu šnorchlu, koček a fejkových Gucci: Dovolená tří generací
Cestování: letadlo, vlak, bus a auto po padesátce
- Letadlo – rychlé, ale ne vždy pohodlné. Ideální sedadlo u uličky nebo u nouzových dveří a někdy taky úplně vepředu. Někdy to vyjde bez příplatku, ale za to pohodlí pár stovek navíc, zvlášť při delším letu, určitě stojí. A špunty do uší? Nezbytnost. Let bývá docela často plný řvoucích dětí – to není o tom, že nemám ráda děti, naopak. Spíš se zamýšlím, proč ti rodiče nemůžou chvíli počkat s mrňousky, než to letadlo snesou lépe. A těch dětí i nás spolucestujících je mi vždy spíš líto.
- Vlak – moje srdcovka. Dá se projít, dát si kávu, občas i něco docela dobrého k jídlu za normální cenu a přitom se dívat z okna. A noční vlak? To je romantika na entou, i když mám trochu problém s lůžkem – jsem taková štítivka, asi je to diagnóza či co. Mám to skoro všude, v hotelech, o nemocnicích nemluvě.
- Bus – kdysi to bylo pro mě dobrodružství, dnes spíš poslední volba. Krátké trasy zvládnu, dál už radši ne. Naposledy jsem byla před 4 lety se synem busem v Paříži a Disneylandu a už tenkrát jsem se z té jízdy ještě skoro týden poté dávala dohromady.
- Auto – můj sen je aspoň pár let cestovat se spaním v autě. Ale ne jako kdysi, kdy jsem složila sedačky a usnula. Dnes chci matraci, vychytávky, pohodlí. Svoboda ano, ale ne za cenu bolesti zad a nespavých nocí. A super je, že dneska si to spaní v autě můžete opravdu užít se vším komfortem a pohodlím. Takže kdo ví? Třeba se do toho dám a pak vám o tom budu psát, natáčet videa 😊
Aplikace a chytré tipy, co mi usnadňují život
- Booking – čím víc rezervací, tím větší výhody (např. letištní taxi zdarma nebo slevy). Při výběru hotelu pak sledujte pouze aktuální hodnocení, ne ta stará – co platilo před rokem, dnes už nemusí.
- Mapy a jízdní řády – i když jedu s cestovkou, na místě jezdím raději MHD nebo si půjčím auto. Poznáte víc a levněji. Úplně jednoduše vygooglíte, nebo se doptáte Chatu GPT na jízdní řády a místní MHD.
- Překladače – nejsem žádný velký angličtinář, nějak se domluvím, ale dneska není problém i s minimální znalostí jazyka. Stačí Google Translate nebo jiná appka a domluvíte se všude. Takže jazyková bariéra není výmluva. Pak jsem se dívala, že existují i různé překladače…
- Itinerář – ten vám s přehledem po zadání toho, co chcete dělat, vidět, zažít vytvoří taky docela slušně Chat GPT – ovšem musíte s ním umět pracovat a trochu si s tím hrát. Já před cestou využívám i YouTube, kde dnes snad už o každém místě na světě najdete videa.
Finance: zážitky místo krámů
Ve dvaceti jsem počítala každou korunu. Dnes už si dovolím investovat do zážitku místo do tašky plné suvenýrů – i když nikdy neodolám a s tím počítám i ve své bagáži, abych měla místo si něco odvézt. Ale obecně dám víc peněz za hotel v centru nebo za výlet, než abych tahala domů blbosti, na které se práší. To neplatí o úlovcích z ranku módy či doplňků nebo originální kosmetiky.
- Tip: napište si rozpočet a držte se ho, ale nezapomeňte mít rezervu „na něco navíc“, co vás překvapí.
Bahno, plameňáci a puch. Španělské Mrtvé moře na vlastní kůži
Destinace a načasování: mimo sezónu je to nejvíc
Tohle je hack, který doporučuju všem: jezdit mimo sezónu.
- méně lidí,
- žádné tropické vedro,
- víc prostoru na vychutnání atmosféry,
- a ceny úplně jinde.
Třeba zářijová Kréta: pořád krásně na koupání, ale ceny nižší. Večerní procházka městem bez davů turistů taky není k zahození.
S kým cestovat
Spolucestující jsou prý polovina dovolené. Já nejčastěji jezdím se svým puberťákem. Odmala jsme si nastavili, že se domlouváme: já chci muzeum, on sport nebo pláž. Nakonec stihneme obojí a funguje to.
Ale myslím, že jet sama je taky super. Já byla párkrát a to je pak něco. Solo cestování už není stigma, naopak – je to svoboda. A často potkáte víc lidí než ve dvojici.
Jak jsem jela koupit apartmán u moře
Shrnutí: co jsem se naučila při cestování po padesátce
- balit méně, ale chytře (doklady, léky, kopie důležitých věcí vždy u sebe),
- nebát se aplikací a nových technologií – usnadní život,
- jídlo a pití řešit před letištěm,
- vybírat ubytování podle aktuálních hodnocení,
- cestovat mimo sezónu = klid i nižší ceny,
- vybírat si, s kým jedu, a když nikdo nesedí – jet klidně sama.
Cestování, jako už mnoho dalšího v životě nás zralých, je díky nasbíraným zkušenostem super. Je to svoboda cestovat po svém, pohodlně, s nadhledem a s vědomím, že čas a energie jsou stejně cenné jako peníze.
Protože po padesátce už necestuju proto, abych si něco dokazovala. Cestuju proto, abych si to užila.
A jak cestujete vy?
