Mé srdce bije už delší dobu pro vše španělské, jídlo nevyjímaje. A když jsme čistě náhodou a trochu paradoxně mohla ochutnat tenhle španělský spálený koláč u mých kamarádů – sousedů Poláků, tak se má láska k této zemi ještě zdvojnásobila.  Koláč připomíná profláknutý cheesake, ale myslím, že jej chuťově převyšuje. Rozhodně něco tak dobrého prostě musíte vyzkoušet. Není to nic složitého, takže je vhodný i pro cukráře začátečníky.Na dort o průměru 25 cm potřebujete: 1 kg smetanového sýru (ideálně Philadelfii) 200 g krupicového cukru 400 g smetany ke šlehání 1, 5 lžíce vanilkového extraktu 25 g hladké mouky 5 vajec 1 žloutek        Příprava: Troubu předehřejte na 230 °C a do formy dejte dvě vrstvy pečicího papíru, který by měl pokrývat také strany formy. Smetanový sýr šlehejte společně s cukrem na střední rychlost 5 minut. Smetanu promíchejte s vanilkovým extraktem a moukou dohladka, přilijte k prošlehanému sýru a promíchejte dohladka. Postupně přidejte také jednotlivá vejce i žloutek a zapracujte do hladké a poměrně tekuté směsi. Přelijte do připravené formy a lehce promíchejte pomocí vidličky, abyste odstranili případné vzduchové bubliny. Vložte do rozpálené trouby a zprudka pečte 30 minut. Koláč by se měl v troubě nafouknout a zhnědnout až lehce zčernat. Správně upečený dort poznáte tak, že když s formou zahýbete, měl by se poměrně dost třást. Po upečení vyndejte z trouby a nechte ve formě na chladicí mřížce vychladnout alespoň 4 hodiny, následně přesuňte do lednice na další minimálně 4 hodiny či přes noc. Před podáváním cheesecake vyjměte z formy a nechte opět dojít do pokojové teploty alespoň hodinu až dvě, jedině cheesecake v pokojové teplotě bude správě krémový a jemný. A něco navíc:Koláč lze udělat takto bez korpusu, pokud byste raději s korpusem můžete použít ovesné sušenky, které rozmačkáte a promícháte s máslem a poté  pokryjete sušenkovým korpusem dno formy.

Jsem pokroková. A taky asi tak nějak ekologická a krapet možná i ekonomická. Proto jsem neváhala při rekonstrukci ani munutu a pořídila tepelné čerpadlo. Topí i ohřívá vodu za vcelku rozumné peníze. Nešetřila jsem a koupila nádoby na dešťovku i netrpělivě vyhlížím levnější fotovoltaiku. Ale k věci – tedy k autu.Z citroënu do fabie a pak…Před rokem se mi úplně rozbilo auto. Můj milý citroën – prostorný a pohodlný až běda, nadobro odešel. Nezbylo mi nic jiného než sednout za volant do staré fabie, což byl pro mě úplný návrat do pravěku. Na druhou stranu musím spravedlivě konstatovat, že téměř rok mi staré auto sloužilo, i když jízda v něm byla vždy dobrodružstvím.Ale když už byla jízda ve fabii dobrodružnější víc, než bych si přála, začala jsem se poohlížet po skoro novém autě. Překvapivě brzy jsem měla jasno.Pořídím si elektromobilMé uvažování bylo především ekonomické. Při dnešních cenách paliv jako benzín a nafta a leasingu, kterému se nevyhnu, ušetřím celkově na tomto, ale i celkově na provozu. Otázka zněla jasně: Jakou značku vybrat? Jsou to auta stále dost drahá, zvlášť ta, co mají už rozumný dojezd.Dacia bude?První volba padla ale stejně na ten nejlevnější elektromobil – Dacia Spring. Naštěstí jsem ale tuhle ne moc dobře znějící značku po delších průzkumech zavrhla, protože: má malý dojezd (cca 170 km a to v létě, co by bylo v zimě) a oplývá velkými kompromisy a levnými materiály – hlavně vně auta.Anebo radši Hyundai?Chvíli jsem pak koketovala se starším modelem elektrickým BMW. Ale právě pro jeho stáří a také malý dojezd i přes super hodnocení, bylo jasné, že je to auto jen do města. Pak jsem narazila na Hyundai Kona. Malé elektrické SUV s velmi slušným hodnocením a dojezdem s menší baterií téměř 400 km a vcelku přijatelnou cenou při pořízení z druhé ruky a stářím kolem dvou let.Bohužel ani tahle značka mi nebyla souzena. Když jsen si chtěla auto po všech zváženích pro a proti zarezervovat, někdo přede mnou byl rychlejší a auto fuč. Vzhledem k ceně tohohle modelu jsem už tak dobrou nabídku nenašla.Kia zvítězilaVzpomněla jsem si na kamarády, kteří vlastní auto značky Kia a chválí si ho, i když není elektrické. Tak proč by nebylo dobré i to elektrické? Všechny recenze mi potvrdily moji úvahu, že není ve své kategorii vůbec špatné. A tak se mým prvním elektrickým autem stala čistě elektrická korejská Kia Soul.Příště si můžete přečíst Jak jsem si auto vybrala, objednala a nechala přivézt domů. A to vše aniž bych zvedla zadek od PC. Také se dozvíte, kdo mě nejvíc od elektromobilu odrazoval a proč, jaké jsou mýty, ale taky výhody, které se spalovákem nikdy mít nebude.

Být v samém centru Prahy, a přitom se cítit jako v Americe šedesátých let. Ne neblouzním. V našem stověžatém městě si takovou reality show můžete užít. Stačí projít Dlouhou ulicí a vplout do restaurace James Dean.Prostě stylAtmosféra a interiér jako vystřižený z filmu Pomáda včetně zvukové kulisy a servírek v originálních oblečcích.V menu můžete vybírat samozřejmě z burgerů, sendvičů, ale i steaků nebo tu můžete ochutnat třeba chobotnici. Skvělá je americká limonáda, ale mají i pivo, víno, koktejly, kávu.A co by to bylo za Ameriku bez pravých amerických lívanců. U Deana jsem byla dvakrát – a pokaždé byla obsluha milá, hudba přiměřeně hlasitá a jídlo dobré. Volím slovo dobré, protože burger jsem jedla i lepší, nicméně nebyl vůbec špatný a americká omáčka k hranolkům byla vynikající.U Deana je to ale hlavně o atmosféře a zážitku, takže pokud se chcete na chvíli ocitnout jinde, vřele doporučuji.  Podobnou americkou restauraci jako je James Dean najdete taky v Hradci Králové.Tak good luck 😊