Pokračování o tom, jak jedna potrhlá ženština rekonstruuje sama domy a věří, že se jí jednou povede vše dokončit, usadit se a skončit v plusu bez hypotéky.
Nový dům byl rozlehlý, ale zahrada spíš jen zahrádka. Na začátku jsem si říkala, že tady už půjde jen o menší úpravy – trochu zateplit, nový plot, chodníčky. Jenže znáte to. Seznam úprav se rozšířil tak, že jsem měla rozkopanou nejdřív jednu půlku domu a pak i tu druhou. Dolů šly stěny, podlahy, trubky, dráty….
Z Kerska zpátky do města: další přeměna domova
Souseda šikulu raději nebrat
Na začátku jsem dostala kontakt na souseda, který byl prý šikula. Dělal naproti fasádu, tak jsem mu uvěřila. Přišel, všechno mi odkýval a začal. Jenže ke mně chodil jak domů a hlavně jak se mu to hodilo. Občas poslal místo sebe brigádníka. A protože jsem v domě bydlela a měl i klíče, nadšená jsem nebyla.
Vyjasnili jsme si to, práce pokračovala, dokud nepřišla pauza kvůli schnoucí podlaze. A ta odkryla nejen jeho pracovní kvality, ale i charakter.
Nejenže nepřišel, jak slíbil, ale když jsem si všimla jeho práce, bylo mi jasné, že tohle není žádný mistr. Příprava na obložky? Hrůza. Nahoře 15 cm, dole 7 cm – rovina v nedohlednu. Štuk vypadal, jako by mi dělal schválně stěrkovanou stěnu, o kterou jsem vůbec nestála. O obkladech na wc nemluvě.
Když pak začal courat po domě i tam, kde jsem bydlela já, a bez ohlášení, bouchly mi saze. Dozvěděla jsem se, že není řemeslník, ale kuchař, který kdysi něco kutil a už mu to zůstalo. Hm, další amatér, co chce vydělávat na ženských.
Můj první dům, ze kterého mi zbyly jen zdi. A ani ty ne všechny!
Nečekané komplikace
Že špatně položil podklad pro podlahové topení, si stěžovali i instalatéři. A do toho přišly další komplikace: ve sklepě prosakovala stará azbestová trubka, v únoru odešel plynový kotel a já měla daleko k tomu, abych mohla nainstalovat tepelné čerpadlo. No nic, topila jsem v jedné místnosti takzvaným elektrickým fukarem.
Poprvé jsem měla chuť utéct. Někam, kde se netopí, nerekonstruuje a kde nejsou žádní řemeslníci, protože je prostě nikdy nepotřebujte. A tehdy jsem se zamilovala do Španělska, kde jsem v létě byla a pořád na ten pobyt myslela. Vymyslela jsem si nový domov a nekonečné štěstí – a možná to bylo to, co mě drželo nad vodou.
Můj další dům, na který nikdy nedošlo: když hledání domova skončí fiaskem
Konec dobrý, všechno dobré?
A co ten můj milý kuchař alias řemeslník? Jak jsem mu vyčinila, oznámil mi, že tu být nemusí. Na to jsem mu řekla, že skutečně nemusí, a ať jde dělat vařit jinam. A on se ve vzteku v rekordním čase rozebral lešení, který před asi dvěma hodinma právě dostavěl. Tak. A zůstala jsem v nedodělaném domě sama. Nakonec jsem ale měla i štěstí. Na internetu jsem objevila inzerát od řemeslníků, kteří hledali práci. Přijeli, byli tmavší pleti, ale já bez předsudků a bez jiných možností jsem jim uvěřila. A oni to zvládli – ve vší cti a slušnosti, kterou jsem u „gadžů“ hledala dosud marně.
Když rekonstrukce přeroste v boj o přežití
Zkušenost k nezaplacení
Dodělala jsem svůj třetí dům, a k tomu si odnesla další stavební i lidskou zkušenost. Nikdy nedej na to, co o někom říkají ostatní – řiď se svou intuicí.
A co moje španělské sny? A byl tohle opravdu můj poslední dům? To se dozvíte zase příště.
