Taky jste si toho všimli? Jak poslední dobou všechno řešíme, všechno hodnotíme a sami sebe posuzujeme podle diagnóz a trendů. A přitom možná zapomínáme, že smutek, vztek i třeba neklid k lidskosti zkrátka patří.
„Jsem unavená, to mám syndrom vyhoření?“ „Mám vztek, asi jsem toxická.“ „Nevydržím v klidu, určitě mám ADHD.“ Takto dnes uvažuje čím dál více lidí. Každý pocit má být pojmenovaný, zařazený a nejlépe ještě podložený diagnózou. Samozřejmě, že tu existují lidé, kteří skutečně trpí psychickými poruchami a potřebují odbornou pomoc. Jenže problém nastává, když i běžné emoce začneme automaticky patologizovat. Místo toho, abychom přijali, že někdy jsme prostě smutní, jindy podráždění a občas nevíme kudy kam, hledáme, „co s námi není v pořádku“.
Smutek není porucha
Smutek je někdy jen reakcí na ztrátu. Únava jen znamením, že jsme dlouho jeli na doraz. Apatie může být přirozenou obranou, když je toho na nás moc.
Jenže žijeme v době, kdy se zdá, že všechno „musí mít důvod“ – nejlépe psychologický nebo medicínský. Možná ale není nic špatně. Možná je právě tahle „divnost“ naprosto v pořádku. Protože život je divný. A my jsme lidé – ne stroje, které mají běžet v nekonečné rovnováze.
Zralá pleť: masky, kolagen, náplasti… a pak realita
Trh s radami
Když se rozhlédneme na sociálních sítích, máme pocit, že všichni vědí nejlépe, jak máme žít.
Najít si partnera? Kurz za 2 990 Kč.
Jak zvládat emoce? Workshop za 4 500 Kč.
Jak být navždy šťastná? E-book zdarma – ale jen když si koupíte prémium balíček.
Koučky a poradkyně rostou jako houby po dešti. Často z dobrého úmyslu, někdy spíš z potřeby vydělat. A mezi tím vším je těžké se vyznat i sám v sobě.
Extrémy, které nás matou
Na jedné straně je nám vnucováno: „Musíš být pořád pozitivní.“ Z druhé strany zase: „Nepotlačuj negativní emoce!“
Jedni z těch, co si myslí, že mají k nám ten správný klíč nás povzbuzují k věčné disciplíně, druzí naopak ke spontánnosti za každou cenu.
A my jsme z toho kolikrát zmateni, unavení, zahlcení.
Možná je řešení jednodušší, než si myslíme: nemusíme se pořád měnit. Nemusíme se nutně ladit na jeden „správný“ režim. Protože správný režim neexistuje. Existuje jen náš život – někdy veselý, jindy bolavý, někdy klidný, jindy chaotický. A tak je to v pořádku.
Lidskost není produkt
Potřebujeme si připomenout, že být člověkem znamená mít celou škálu emocí. Že vztek, smutek, strach nebo únava nejsou hned patologie, nejsou hned něco, co bychom nutně museli rozebírat na terapiích zbavovat se toho za pomoci koučů a jim podobných. Ani nemusíme všechno hned vysvětlit, nebo opravit. Možná není cílem být takzvaně „normální“ a podle trendu.
A tak až příště budete mít pocit, že jste moc smutní, moc unavení, moc hluční nebo moc citliví – zkuste si připomenout: že jste prostě lidé a je to normální.
Jak to vidíte vy?
Ilustrační foto: Freepik.com
