O ztracené fence a návratu domů. Příběh od čtenářky Věrky

Už nějaký čas si kladu otázku: Je možné stát se úspěšnou v padesáti – nebo ještě později?A víte co? Odpověď není jen v hlavě. Je ve skutečných příbězích žen, které to dokázaly. A některé z nich nejsou světové superhvězdy – jsou to ženy, které ukazují, že věk je vážně jen číslo. Květa Legátová – když úspěch přijde v osmdesátiVzpomněla jsem si na spisovatelku Květu Legátovou. Její slavný román Želary ji vynesl až ke Státní ceně za literaturu – a to ve věku kolem 82 let!Kdo by si pomyslel, že životní dílo může přijít až tehdy, kdy většina lidí balí kufry a hlídá vnoučata? Inspirace jako hrom!Diana Nyad – odhodlání, které plave přes oceánNedávno jsem viděla film Nyad. A pořád mám husí kůži. Diana Nyad dokázala přeplavat z Kuby na Floridu bez ochranné klece ve svých 64 letech! A nebylo to na první pokus – zkoušela to pětkrát.Tenhle příběh je čistá esence vnitřní síly a odhodlání nevzdat to, i když tě všichni odepisují.Susan Boyle – talent nezná věkové limitySusan Boyle se stala hvězdou světové hudby v 47 letech. Její účast v Britain’s Got Talent a následný raketový vzestup ukazuje, že když máš hlas a odvahu, svět tě slyší – bez ohledu na to, kolik ti je.Vera Wang – móda má časVera Wang vytvořila svou první kolekci svatebních šatů až ve 40 letech. A světoznámou návrhářkou se stala až po padesátce. Důkaz, že nikdy není pozdě začít tvořit něco nádherného.Laura Ingalls Wilder a Toni Morrison – spisovatelské hvězdy zralého věkuLaura Ingalls Wilder začala psát svůj legendární Malý domek na prérii po šedesátce. A Toni Morrison, nositelka Nobelovy i Pulitzerovy ceny, vydala svá největší díla také až po padesátce.Takže jestli tě svědí prsty a hlava ti vymýšlí příběhy – piš. Hned teď. Mary Kay – podnikatelská hvězda na startu po čtyřicítceMary Kay Ash založila svou kosmetickou firmu v 45 letech. Po padesátce z ní udělala impérium, které změnilo pohled na podnikání žen.Julia Child – královna kuchyně od padesátkyJulia Child se stala americkou ikonou francouzské kuchyně díky televiznímu pořadu The French Chef, který začala vysílat ve svých 50 letech.Kdyby se bála, že je „stará“ na to stát se slavnou kuchařkou? No, svět by přišel o spoustu másla a radosti. Grandma Moses – když artritida přivede k malováníZačít malovat v 78 letech? Proč ne! Grandma Moses se stala slavnou lidovou malířkou po celém světě, přestože její „kariéra“ začala až v důchodu.České ženy, které ukazují, že čas je jen iluzeNechci mluvit jen o světě za hranicemi.U nás máme taky skvělé příklady: Eva Holubová – skvělá herečka, kterou si většina lidí začala všímat až po čtyřicítce.  Alena Mornštajnová – autorka bestselleru Slepá mapa, kterou vydala až v padesáti.  Martina Formanová – začala psát knihy a vydávat se za svou vášní až ve zralém věku. Věra Čáslavská – byť slavná už v mládí, svou druhou životní vlnu bojovnice za lidská práva prožila v dospělém věku. Úspěch po padesátce? ZDAR!Věk není překážka. Je to výhoda.Životní zkušenosti, klid v duši, síla vědět, kdo jsi a co chceš – to jsou zbraně, které dvacítky ani netuší, že existují. Takže ano – úspěchům zralých žen ZDAR!A hlavně: nikdy není pozdě stát se tím, kým opravdu chceš být. 

Možná by se zdálo, že rekonstrukce mého prvního domu, o kterém píšu tady , nakonec přes všechny peripetie a malé i větší katastrofy dopadla dobře. Ale ono ne. Jak jsem později zjistila, dům neměl ani pořádné základy – a to generovalo další a další problémy.domácí depreseNavíc místo bylo spíš depresivní než vysněné. Vedle mě bydlel starý mládenec s bagrem, který věčně trčel přes plot, a jeho matka… její výraz ve tváři snad ani nejde popsat. Sám bagrista měl oční vadu a celkově působil trochu děsivě – jak vystřižený z hororu. Nechci se nikoho dotknout, ale fakt tak vypadal. O 150 metrů dál žila početná romská rodina, jejichž pes jim neustále utíkal. Jednou zatoužil po svobodě tak moc, že na řetězu táhl i svou boudu.Abych ale neviděla jen to špatné – občas k nám pod okno zabloudila srnka, pod cestou v poli jsme pozorovali zajíce a na ořechu nám zpívali ptáci. Jenže to nepřebilo fakt, že jsem se tam cítila příšerně. Když k tomu připočtu i kulturní šok – protože jsem vyrůstala v centru Prahy a byla zvyklá na všechny její kulturní vymoženosti – byl to pro mě jeden velký životní průšvih.Musím odsud pryčSnažila jsem se nového přítele přemluvit, abychom se vrátili do Prahy. Jenže mě neposlechl ani po roce, ani po dvou. Přestala jsem už tolik plakat, ale domov jsem v tom „vysněném“ domku rozhodně nenašla. Rozhodla jsem se tedy, že ho prodám. Pryč nejen z toho domu, ale i z té vesnice, nebo spíš malého města, které bylo sympatické asi jako vosina v zadku.Jakoby se ale rozkřiklo, že domek není zrovna ideální pro bydlení, a nikdo ho nechtěl. Trvalo další tři roky, než ho koupil starší manželský pár.Nový domov?V té době už jsem byla maminkou a naplánovala jsem další dům – řadovku. Jenže ouha. Stavitel měl exekuci, což odhalila až moje banka. Úvěr sice schválila, ale nedovolila ho čerpat právě kvůli té exekuci. Začala anabáze vyjednávání a nakonec jsem od koupě ustoupila. S menší ztrátou a jen s bytem, který měl aspoň společnou zahradu. A – jak jinak – byl k rekonstrukci.Pustila jsem se do něj a vykouzlila z něj moc hezký byt. Myslela jsem si, že to zvládnu. A ano – zvládla jsem to jeden rok. Vadilo mi, že slyším každý s prominutím prd od sousedů, že bylo všude daleko – byt byl na konci města, kde nebylo nic než vlak do Prahy a kino. Všechno placaté, dům starý a zahrada k relaxaci nepoužitelná. Zkrátka ani tady jsem domov nenašla. A opravdu to nebylo tím, že bych byla rozmazlená. Šlo spíš o ten pocit, že se prostě necítíte dobře.Když jsi romantik…Začala jsem hledat znovu. A jako správný romantik jsem myslela na krajinu Bohumila Hrabala – Kersko, které jsem znala a připadalo mi jako dobrý nápad.A vtom jsem narazila na inzerát: za naprosto úžasnou cenu někdo nabízel dům ve vedlejším Hradištku. Naproti domu malotřídka, přes silnici školka, vedle malé potraviny, příroda všude kolem. Hájenka, les, voda… prostě romantika. Stačilo jen prodat byt.A jak to bylo dál? Koupila jsem romanticky vyhlížející dům? O tom zase příště…

Odmalička jsem měla sen o velkém přátelství na celý život. V dětství jsem ho našla – nebo jsem si to alespoň myslela. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme tajemství, smály se společným hloupostem a věřily, že to tak zůstane navždy. Pak přišla dospělost, vzdálenost, změny. A s nimi přišla i nová velká přátelství – jedno z nich dokonce přerostlo v city a touhu...Kladu si otázkyTeď si kladu otázku: Co vlastně dělá přátelství opravdovým? Je to společně strávený čas? Je to schopnost se k sobě vrátit, i když nás život zavane jinam? Nebo je to hluboká důvěra, pocit, že při druhém člověku můžeme být sami sebou, ačkoliv už nejsme stejní jako kdysi?Co nás rozdělíCo nás může rozdělit? A je chybou připomenout příteli, že byl jiný, a být k němu upřímný, když se cítíme jeho chováním frustrováni? Je přítel ten, kdo odejde bez vysvětlení a pak se bez vysvětlení vrátí? Je přítel ten, kdo nesnese upřímnost, byť je bolestivá? A je přítel ten, kdo říká věci, které mohou druhého zranit?V novém podcastu o lásce přes internet. Je to pro zralé ženy šance, nebo zklamání?Zajímalo by mě, jak to víte vy. Jaké přátelství nejvíce ovlivnilo váš život? Myslíte, že dětská přátelství mohou vydržet po celý život? A jak poznáme, že je někdo opravdu příteli?Podělte se se mnou o svůj pohled. Každé přátelství má svůj vlastní příběh – a třeba ten váš pomůže pochopit i ten můj.