Víte, co znamená chillovat, boomer nebo cringe?

Nedávno jsem vzala svoji osmdesátiletou mámu na představení Srpen v zemi indiánů, které mělo premiéru na jaře 2024 ve Vinohradském divadle. Jaké to bylo? A stály ty tři hodiny strávené v hledišti za to?Trochu jsem měla obavy, že to bude hlavně na mámu moc – moc dlouhé, moc hluboké, moc depresivní.  Ale co, hlavně, že je mezi lidmi, řekla jsem si nakonec a těšila se až to moje oblíbená herečka Regina Rázlová, která zvárnila ve hře hlavní roli, rozjede.Regina je fenoménStrašně Regině fandím – nejen, že ji považuji za skvělou herečku, ale i za úžasného člověka, který se uměl se svým nelehkým osudem poprat. Nejdřív ji vyhodili po revoluci z divadla, protože její otec byl vysoce postavený komunista za dob přežského jara a pak strávila několik let ve vězení, což se mimo jiné podepsalo na jejím zdraví. Přesto se s grácií sobě vlastní k herectví vrátila a předvádí, že je skutečnou Paní herečkou.Úspěch divadelní hryTo platí i pro její hraní v Srpnu v zemi indiánů. Divadelní hra Tracyho Lettse z roku 2007 získala Pullitzerovu cenu a Cenu Tony za nejlepší hru. Poprvé ji uvedlo Steppenwolf Theatre v Chicagu 28. 6. 2007. U nás se poprvé hrála v roce v roce 2009 ve Stavovském divadle v režii Michal Dočekala.Musím říct, že od začátku až do konce je to síla. Je to drama jako poleno a charaktery postav mi připomínaly ty, které znám ze života naživo,O čem to je?Příběh se odehrává v Oklahomě, v rodinném sídle Westonových. Hlavním tématem hry jsou komplikované rodinné vztahy, generační konflikty, skryté napětí a temná tajemství, která se odhalují během několika dní po rodinné tragédii. Poté, co zmizí otec rodiny, Beverly Weston, se celá rodina schází ve velkém domě v Oklahomě, aby řešila jeho zmizení.Kdo tam hraje?Na povrch vyplouvají dlouho skrývané frustrace, zloba a nenávist, což odhaluje hluboké rány. Hlavní postava Violet – matka rodiny je nejvýraznější postavou celé hry a nutno říct, že Regina Rázlová ji ztvárnila víc jak skvěle. Violet je stárnoucí nemocná žena závislá na lécích. Je velmi tvrdá a sarkastická, nese si životem svá traumata ze své původní rodiny, které přenesla na své děti.V rolích jejích dětí můžete vidět Andreu Elsnerovou, Zuzanu Vejvodovou, Markétu Děrgelovou. Viloety muže – alkoholika, byť v malé roli, skvěle zahrál Svatopluk Skopal.Jaké to je?Pro mě bylo tohle rodinné drama silným zážitkem, který ve mně ještě dlouho rezonovalo. A tak nějak můžete zjistit, i když vaše rodina není dokonalá, že není vlastně nejhorší. Každopádně můžete očekávat katarzi. A o tom v divadle přece jde. A já jsem ráda, že tomu tak přes všechny změny světa, stále je.Jako filmPokud jste ale spíš než divadelními fanoušky filmovými, ale chtěli byste něco takového vidět, koukněte se na film z roku 2013 natočený podle této divadelní hry Blízko od sebe s brilantní Meryl Strep v roli Violet. V dalších rolích Julia Roberts nebo Ewan McGregor. Viděla jsem a je to těžká, ale hezká podívaná 😊.P.S. A co na to řekla moje máma? O přestávce se trošku ošívala, ale nakonec to zhodnotila, že to moc hezky zahrály. Téma pokřivených vztahů a zla v rodině jsme radši nerozebíraly.Tak umění zdar a divadlu zvlášť.

Počasí se nám sice na chvíli pokazilo, ale co naplat – aspoň máme klid na to naplánovat si další výlet, až se sluníčko zase rozhodne zazářit. A nemusí to být rovnou k moři nebo přes půlku republiky. I kousek od Prahy se dá prožít víkend, který voní po létě, vodě a klidu. Bez tlačenic, bez chlóru v očích a bez front na hranolky. Jen s dekou, kávou a trochou prostoru pro sebe. Tentokrát jsem zažila dvě skvělá místa – přírodní biotop v Kosmonosích a klidnou loďku v Poděbradech. A obě ta místa měla jedno společné – dost na pohodu.Osvěžení bez front i chlóru: přírodní biotop KosmonosyKdyž jsme dorazili do Kosmonos, překvapilo nás, že biotop je nový, čistý, a hlavně nepřecpaný. V jednu chvíli jsme dokonce měli skoro celý areál jen pro sebe. Koupací část nabízí vodu bez jakékoli chemie – žádný chlór, jen čistá voda, kterou čistí přirozeně rostliny a speciální filtrace. Pro někoho detail, ale pro nás – citlivé duše (a pokožky) – naprostý luxus.Děti tu mají pískoviště, prolézačky, herní prvky i místa na běhání. A my, co jsme trochu starší a hledáme víc než jen skákání do vody, jsme ocenili plavání v klidu a čistotě, lavičky a také stromy poskytující stín. Sprchy, převlékárny i toalety byly naprosto v pořádku a dostupné bez čekání. Laviček je dost, ale my jsme si udělali malý piknik na ostrůvku, kde jsme si zabrali půlku pro sebe – a nikdo nás nerušil.Občerstvení je klasika – žádné zdravé výstřelky, ale přesně to, co člověk chce po plavání. A vedle stánku naštěstí automat na kávu – malý detail, ale díky němu jsme se vyhnuli frontám. Vstupné je 100 korun pro dospělého, parkování za padesát. A to celé jen kousek od Prahy – ideální na odpoledne i celý den.Pokud si chcete výlet trochu rozšířit, můžete to spojit s návštěvou Mladé Boleslavi – tamní muzeum Škoda nebo galerie rozhodně stojí za to. Všechno je to kousek.Poděbrady na klidné Labi – malou lodí, živou hudbou a pohodouDruhý výlet jsme si užili přímo doma – v Poděbradech. Tentokrát jsme nasedli na malou loďku a vydali se po proudu Labe. Zapomeňte na hlučné parníky. Tahle plavba byla komorní, autentická a klidná. V podpalubí nikdo, a my jsme si zabrali celou příď – slunce v obličeji, vítr ve vlasech a hodina a půl naprostého ticha (kromě zvuků přírody a pár smíšků na palubě).Cenově to bylo sice o něco výš než klasický parník, ale ten zážitek – intimní a vkusný – stál za to. A po vyplutí nás čekal výběr podniků kolem vody, které si můžete užít po vylodění se. Doporučuji Meetnici, bostro u Lupiče i Marinu. Loď Kapitán Korkorán kromě běžných jízd nabízí i večerní plavby s pitím, hudbou a atmosférou.Tipy, které se hodí Biotop Kosmonosy má hloubku až 2 metry, ale i mělké části pro děti. O čistotu se starají tisíce rostlin a přírodní filtrace – voda je příjemná i pro citlivé pokožky. Občerstvení a automat na kávu – nemusíte stát fronty. Vstupné 100 Kč, parkování 50 Kč, vše kousek od Prahy. Poděbrady nabízí alternativu k přeplněným parníkům – malé lodě, ticho a prostor. Večerní plavby s Kapitánem Korkoránem: s pitím, hudbou i světly – doporučuju sledovat jízdní řád online.

Každý rok říkám, že už letos nebudu péct. Že si dám pauzu, že to nechám být. Ale pak to přijde – první zprávy, „budeš dělat toho svého beránka?“ nebo „doufám, že bude zase nádivka jako loni!“A tak peču. A ráda. Protože vím, že to k těm svátkům prostě patří. Protože to voní domovem a vzpomínkami. A hlavně proto, že to dělá radost těm, které mám nejradši.Už je to taková moje tradice – stejně jako se na Vánoce peče cukroví, tak na Velikonoce u nás nesmí chybět nadýchaný beránek a poctivá velikonoční nádivka.A protože vím, že nejsem sama, kdo rád vytváří „hejj“ (tu správnou sváteční pohodu), přidávám sem své dva oblíbené recepty, které už pár let nedělám jen pro sebe. Možná se zalíbí i vám.Velikonoční beránek (ten, co každý rok “nebudu péct”)Tenhle recept dělám už léta. Není to nic světoborného, ale voní to dětstvím, jarem a čistou radostí. Beránek je vláčný, nadýchaný a mizí rychleji, než stihnu říct “příště fakt nepeču!”.Ingredience: 4 vejce 200 g cukru krupice 1 vanilkový cukr 150 ml oleje 200 ml mléka 250 g polohrubé mouky 1 prášek do pečiva špetka soli kůra z 1 citronu trochu másla a hrubé mouky na vymazání formy Postup: Troubu předehřeju na 170 °C. Vejce vyšlehám s cukrem a vanilkovým cukrem do pěny – musí být světlá a nadýchaná. Přilévám olej a mléko, pak zlehka vmíchám mouku s práškem do pečiva, citronovou kůrou a špetkou soli. Těsto naliju do formy na beránka – samozřejmě vymazané a vysypané. Peču asi 45–55 minut, záleží na troubě. Špejlová zkouška jistí. Po vychladnutí ho jen pocukruju – nebo občas dělám čokoládovou polevu, když mám sváteční náladu. Velikonoční nádivka (ano, ta po které se vždycky jen zapráší)Tahle nádivka je u nás klasika. Každý rok tvrdím, že ji udělám jen „malinko“, ale vždycky skončím u velkého pekáče. Bez ní by to prostě nebyly Velikonoce.Ingredience: 6 rohlíků (ideálně den dva staré) 300 ml mléka 5 vajec cca 300 g uzeného masa (krkovice, bok, šunka…) 1 cibule 2 stroužky česneku hrst čerstvé petrželky a kopřiv (když nejsou, beru mražené nebo špenát) sůl, pepř, muškátový květ máslo na vymazání formy Postup: Rohlíky nakrájím na kostičky a namočím do mléka, jen aby změkly. Na pánvi si zesklovatím cibuli, přihodím nasekaný česnek, přidám nakrájené uzené maso. K rohlíkům vmíchám žloutky, pak cibuli s masem, nasekané bylinky, koření a nakonec lehce sníh z bílků. Všechno to dám do máslem vymazaného pekáče a peču na 180 °C asi 40–50 minut – do zlatova. A tak si Velikonoce u nás vždycky najdou svou vůni – másla, vanilky a pečeného masa. A já? Já peču. Zase. Protože vím, že tradice dělají svátky.A co vy? Co vytváříte každý rok znovu a znovu, i když říkáte, že letos už ne?