Padesátka na Krétě: Laskavci, smutná Spinalonga a stříbrný poklad v Heraklionu

Nedávno jsem vzala svoji osmdesátiletou mámu na představení Srpen v zemi indiánů, které mělo premiéru na jaře 2024 ve Vinohradském divadle. Jaké to bylo? A stály ty tři hodiny strávené v hledišti za to?Trochu jsem měla obavy, že to bude hlavně na mámu moc – moc dlouhé, moc hluboké, moc depresivní.  Ale co, hlavně, že je mezi lidmi, řekla jsem si nakonec a těšila se až to moje oblíbená herečka Regina Rázlová, která zvárnila ve hře hlavní roli, rozjede.Regina je fenoménStrašně Regině fandím – nejen, že ji považuji za skvělou herečku, ale i za úžasného člověka, který se uměl se svým nelehkým osudem poprat. Nejdřív ji vyhodili po revoluci z divadla, protože její otec byl vysoce postavený komunista za dob přežského jara a pak strávila několik let ve vězení, což se mimo jiné podepsalo na jejím zdraví. Přesto se s grácií sobě vlastní k herectví vrátila a předvádí, že je skutečnou Paní herečkou.Úspěch divadelní hryTo platí i pro její hraní v Srpnu v zemi indiánů. Divadelní hra Tracyho Lettse z roku 2007 získala Pullitzerovu cenu a Cenu Tony za nejlepší hru. Poprvé ji uvedlo Steppenwolf Theatre v Chicagu 28. 6. 2007. U nás se poprvé hrála v roce v roce 2009 ve Stavovském divadle v režii Michal Dočekala.Musím říct, že od začátku až do konce je to síla. Je to drama jako poleno a charaktery postav mi připomínaly ty, které znám ze života naživo,O čem to je?Příběh se odehrává v Oklahomě, v rodinném sídle Westonových. Hlavním tématem hry jsou komplikované rodinné vztahy, generační konflikty, skryté napětí a temná tajemství, která se odhalují během několika dní po rodinné tragédii. Poté, co zmizí otec rodiny, Beverly Weston, se celá rodina schází ve velkém domě v Oklahomě, aby řešila jeho zmizení.Kdo tam hraje?Na povrch vyplouvají dlouho skrývané frustrace, zloba a nenávist, což odhaluje hluboké rány. Hlavní postava Violet – matka rodiny je nejvýraznější postavou celé hry a nutno říct, že Regina Rázlová ji ztvárnila víc jak skvěle. Violet je stárnoucí nemocná žena závislá na lécích. Je velmi tvrdá a sarkastická, nese si životem svá traumata ze své původní rodiny, které přenesla na své děti.V rolích jejích dětí můžete vidět Andreu Elsnerovou, Zuzanu Vejvodovou, Markétu Děrgelovou. Viloety muže – alkoholika, byť v malé roli, skvěle zahrál Svatopluk Skopal.Jaké to je?Pro mě bylo tohle rodinné drama silným zážitkem, který ve mně ještě dlouho rezonovalo. A tak nějak můžete zjistit, i když vaše rodina není dokonalá, že není vlastně nejhorší. Každopádně můžete očekávat katarzi. A o tom v divadle přece jde. A já jsem ráda, že tomu tak přes všechny změny světa, stále je.Jako filmPokud jste ale spíš než divadelními fanoušky filmovými, ale chtěli byste něco takového vidět, koukněte se na film z roku 2013 natočený podle této divadelní hry Blízko od sebe s brilantní Meryl Strep v roli Violet. V dalších rolích Julia Roberts nebo Ewan McGregor. Viděla jsem a je to těžká, ale hezká podívaná 😊.P.S. A co na to řekla moje máma? O přestávce se trošku ošívala, ale nakonec to zhodnotila, že to moc hezky zahrály. Téma pokřivených vztahů a zla v rodině jsme radši nerozebíraly.Tak umění zdar a divadlu zvlášť.

Minulý víkend jsem vezla syna na ryby a sama se šla projít lesem – jen tak, na chvíli utéct do ticha. A přestože jsem se nevydala nikam neznámým směrem, ocitla jsem se opět v Kersku. V místě, které mám za covidu proježděné na kole lesními cestami skrz na skrz. A i když jsem ho znala… znovu mě dostalo.Lesní rybníček, co neztrácí kouzloTenhle rybníček jsem objevila už před lety. Malý, schovaný, tichý. Jen ty víly si musíš představit. A přesto – nebo možná právě proto – jsem se u něj opět zastavila a na chvíli zapomněla, kolik mi je, co mě čeká, i kde vlastně jsem. Tohle místo má v sobě něco, co se nedá vyfotit ani popsat – musíš to cítit.Kersko – les s duší (a dnes i s novými domy)Kerský les má zvláštní energii. Roste tu cosi mezi přírodou, literaturou a lidskými příběhy. A taky dnes i nové moderní domy, které by asi panu Hrabalovi trochu nadzvedly obočí. Ale život je změna. A i přesto všechno tenhle kout pořád drží svoji poetiku.Kam na jídlo a pití?Pokud vyrazíte do Kerska, nemusíte nutně zamířit do slavné Hájenky. Výborně se najíte i U Pramene – a hlavně si tam rovnou můžete natočit místní specialitu: Kerku, vodu ze Svatojosefského pramene. Chutí připomíná Poděbradku a není divu – prameny si jsou geologicky příbuzné.Krámek U Kuby: pro radost i památkuDalší zastávkou, kterou doporučuji z celého srdce, je krámek U Kuby. Voňavý, plný ručně vyráběných pokladů – svíčky, šperky, keramika. Já si tentokrát odnesla krásný náramek z minerálů. Radost v malém, která zůstane. Hrabalova chata: literární památka v srdci lesaNávštěva Kerska bez zastavení u Hrabalovy chaty? Nemyslitelné. Pokud se chcete podívat dovnitř, je ale potřeba si předem domluvit prohlídku. Přikládám fotku s kontaktem, ať máte cestu připravenou. Stojí to za to – už jen kvůli atmosféře, která tam zůstala.Objev na závěr: zahradní restaurace s penzionemA nakonec překvapení – i pro mě. Vedle Hrabalovy chaty jsem objevila zahradní restauraci s penzionem. Klidné místo s jezírkem, domácí atmosférou a něčím, co se těžko popisuje. Přitom jsem si myslela, že Kersko znám jako svoje boty. A ono ne.Ať už sem vyrazíte na kole, pěšky, Kersko vám má pořád co říct. A možná vás překvapí stejně jako mě. Možná jste nevěděli…Kersko bylo původně plánováno jako rekreační oblast pro úředníky – vzniklo už ve 30. letech 20. století. Parcely byly levné a dostupné, stavěly se tu chaty pro víkendové pobyty, a to podle přesného regulačního plánu (každý pozemek měl třeba povinný ovocný strom!).Bohumil Hrabal si v Kersku koupil chatu v roce 1965 – a právě tady vznikala část jeho tvorby. Jeho láska k lesu, lidem i místním hospodám se odráží v knize „Slavnosti sněženek“, která je s Kerskem neoddělitelně spjata.Kerský les je uměle vysázený borový les – tedy žádný prales, ale kultivovaný prostor, který měl od začátku sloužit lidem. Možná i proto působí tak klidně a „domácky“.Svatojosefský pramen, ze kterého se stáčí Kerka, byl v 70. letech zpevněn a upraven do podoby, jakou známe dnes. Voda je bohatá na minerály a má podobné složení jako Poděbradka – ale bez bublin.

Poděbrady jsou na srdce. To je všeobecně známo, ale ne všichni vědí, jaké poklady jsou tu k vidění a zažití. Krásné lázeňské půl hodiny cesty autem od Prahy leží v Polabí a kromě nabídky lázní můžete nasávat jeho jedinečnou atmosféru na mnoho způsobů. Já si tohle městečko zamilovala.Lázně, zámek a havířský kostelíkAsi by bylo divné, kdybych nezmínila množství lázeňských a wellnes balíčků, na které v tomto městě narazíte na každém rohu.  Stačí se podívat na stránky Lázně Poděbrady. Mimo tradičních lázní jsou tu také pivní lázně. Poděbrady mají totiž svůj pivovar Poděbradský Zdroj. A taky se tu vyrábí orginální bylinný likér Poděbradská samička. Jak chutná nevím, nejsem likérový typ. Tak aasi stručně s výčtem alkoholu. A teď k památkám.Zámek a jeho historiePřehlédnout se nedá poděbradský zámek.  Původně to byl, jak se dozvdím z historických pramenů :), gotický hrad ze 14. století, přestavěný na renesanční zámek, kde se narodil český král Jiří z Poděbrad. Pokud se sem vypravíte, můžete tu zhlédnout stálou expozici věnovanou králi Jiřímu. Také tu je Polabské muzeum, kavárna, kino a divadlo.Za návštěvu určitě stojí Kostel Nanebevzetí Panny Marie, známý také jako Havířský kostelík. Ten je zapsán v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek Česka. Je to skutečně romantický prostor s úžasnou atmosférou. Pravidelně se v něm pořádají komentované prohlídky, koncerty a svatby. Otevřeno pro veřejnost je ale jen od červena do září.Co najdete u LabePoděbrady leží u Labe, kudy také vede Labská cyklostezka až do Nymburka. Po cestě se můžete občerstvit hned v několika restauracích a street foodech. Osobně doporučuji občerstvení U Lupiče a restauraci s penzionem Labská Marina. Novinkou je na nábřeží kopie kavárny ze seriálu Přátelé, kde si můžete vychutnat kávu v kultovním seriálovém gauči.V létě se sem můžete přijet vykoupat na jedno z jezer. Nejznámější je to se stánky a s možností půjčení lodičky, šlapadla nebo paddleboardu. A když už jsme u té vody, sezóně tu jsou dokonce dva výletní parníky, kde občas hraje živá muzika.Trpaslík a sluneční hodinyAž budete procházet kolonádou (v sezoně) určitě se zajděte podívat na trpaslíka, který každou celou hodinu tluče kladívkem do houby. Kolonádní sluneční hodiny v horní části kolonády jsou už evergreenem.Na zmrzlinu, do kavárny či restauraceNejlepší zmrzlina je na náměstí v cukrárně v Reinvaldů. Poznáte ji už zdálky podle fronty, která je tu vždycky, ale stojí za to ji vystát. Kromě restaurací a kaváren, je dobrým tipem na výlet s vnoučaty Muzeum lega a Muzeum filmových legend.Z kaváren bych zmínila na náměstí Kávu Poděbrady, pak určitě skvělou atmosféru a kafe mají hned vedle kolonády v Kafíčku, a pokud si rovnou chcete dát i vynikající jídlo zajděte do Café Oliver na kolonádě. Tam je také velmi dobrá restaurace Náš Hostinec, kde si můžete dát Plzeň. Pokud bude hezké počasí, doporučuji navštívit Meetnici, kde si můžete sednout ven na terasu a vychutnat si výborné jídlo s výhledy na vodu. A pak je tu směrem na Nymburk malé bistro Pár soust, kde vaří originálně z čestvých surovin a jídlo je opravdu výborné.Když odbočíte z hlavní silnice ve směru na Hradec Králové a proplete se lesoparkem můžete se podívat do Ekocentra a záchranné stanice Huslík, kde se starají o zvířátka z volné přírody. Asi největším překvapením je havran, který napodobuje lidský hlas a nšjrůznější zvuky. Ale zvířátek je tu samozřejmě daleko víc. Maj tu svůj obchůdek, kde doporučuji ochutnat med z jejich včelstev.Akce a festivalyV Poděbradech si můžete zahrát golf zabruslit si, nebo prostě přijet na některou z kulturních akcí, které se tu konají prakticky po celý rok. Na konci prázdnin kolonáda a okolí žije už známým Soundtrackem, na svatého Martina se v okolí zámku a na náměstí konají Svatomartinské trhy. Letos to bude v sobotu 9. 11. Ochutnávat mladé víno bude možné od deseti moravských vinařství. Kromě toho se tu bude konat staročeský jarmark, příjezd Martina na bílém koni a chybět nebude cimbálovka. Poděbrady mají každý rok i kouzelné adventní trhy s koncerty. Ty se od loňska přemístily do horní části kolonády, což byl myslím chytrý tah.Poděbrady určitě stojí za návštěvu. Tak se někdy stavte.