Minulý víkend jsem vezla syna na ryby a sama se šla projít lesem – jen tak, na chvíli utéct do ticha. A přestože jsem se nevydala nikam neznámým směrem, ocitla jsem se opět v Kersku. V místě, které mám za covidu proježděné na kole lesními cestami skrz na skrz. A i když jsem ho znala… znovu mě dostalo.
Lesní rybníček, co neztrácí kouzlo
Tenhle rybníček jsem objevila už před lety. Malý, schovaný, tichý. Jen ty víly si musíš představit. A přesto – nebo možná právě proto – jsem se u něj opět zastavila a na chvíli zapomněla, kolik mi je, co mě čeká, i kde vlastně jsem. Tohle místo má v sobě něco, co se nedá vyfotit ani popsat – musíš to cítit.
Kersko – les s duší (a dnes i s novými domy)
Kerský les má zvláštní energii. Roste tu cosi mezi přírodou, literaturou a lidskými příběhy. A taky dnes i nové moderní domy, které by asi panu Hrabalovi trochu nadzvedly obočí. Ale život je změna. A i přesto všechno tenhle kout pořád drží svoji poetiku.
Kam na jídlo a pití?
Pokud vyrazíte do Kerska, nemusíte nutně zamířit do slavné Hájenky. Výborně se najíte i U Pramene – a hlavně si tam rovnou můžete natočit místní specialitu: Kerku, vodu ze Svatojosefského pramene. Chutí připomíná Poděbradku a není divu – prameny si jsou geologicky příbuzné.
Krámek U Kuby: pro radost i památku
Další zastávkou, kterou doporučuji z celého srdce, je krámek U Kuby. Voňavý, plný ručně vyráběných pokladů – svíčky, šperky, keramika. Já si tentokrát odnesla krásný náramek z minerálů. Radost v malém, která zůstane.
Fotogalerie
Hrabalova chata: literární památka v srdci lesa
Návštěva Kerska bez zastavení u Hrabalovy chaty? Nemyslitelné. Pokud se chcete podívat dovnitř, je ale potřeba si předem domluvit prohlídku. Přikládám fotku s kontaktem, ať máte cestu připravenou. Stojí to za to – už jen kvůli atmosféře, která tam zůstala.
Objev na závěr: zahradní restaurace s penzionem
A nakonec překvapení – i pro mě. Vedle Hrabalovy chaty jsem objevila zahradní restauraci s penzionem. Klidné místo s jezírkem, domácí atmosférou a něčím, co se těžko popisuje. Přitom jsem si myslela, že Kersko znám jako svoje boty. A ono ne.
Ať už sem vyrazíte na kole, pěšky, Kersko vám má pořád co říct. A možná vás překvapí stejně jako mě.
Možná jste nevěděli…
Kersko bylo původně plánováno jako rekreační oblast pro úředníky – vzniklo už ve 30. letech 20. století. Parcely byly levné a dostupné, stavěly se tu chaty pro víkendové pobyty, a to podle přesného regulačního plánu (každý pozemek měl třeba povinný ovocný strom!).
Bohumil Hrabal si v Kersku koupil chatu v roce 1965 – a právě tady vznikala část jeho tvorby. Jeho láska k lesu, lidem i místním hospodám se odráží v knize „Slavnosti sněženek“, která je s Kerskem neoddělitelně spjata.
Kerský les je uměle vysázený borový les – tedy žádný prales, ale kultivovaný prostor, který měl od začátku sloužit lidem. Možná i proto působí tak klidně a „domácky“.
Svatojosefský pramen, ze kterého se stáčí Kerka, byl v 70. letech zpevněn a upraven do podoby, jakou známe dnes. Voda je bohatá na minerály a má podobné složení jako Poděbradka – ale bez bublin.
Komentáře