Každý rok říkám, že už letos nebudu péct. Že si dám pauzu, že to nechám být. Ale pak to přijde – první zprávy, „budeš dělat toho svého beránka?“ nebo „doufám, že bude zase nádivka jako loni!“A tak peču. A ráda. Protože vím, že to k těm svátkům prostě patří. Protože to voní domovem a vzpomínkami. A hlavně proto, že to dělá radost těm, které mám nejradši. Už je to taková moje tradice – stejně jako se na Vánoce peče cukroví, tak na Velikonoce u nás nesmí chybět nadýchaný beránek a poctivá velikonoční nádivka. A protože vím, že nejsem sama, kdo rád vytváří „hejj“ (tu správnou sváteční pohodu), přidávám sem své…