Stojím v obýváku domu v jednom Středočeském městě a rozhlížím se. Domek je starý, neudržovaný, ale něčím mě fascinuje. Má v sobě nějaký příběh, je z něj cítit teplo a možná mi i trošku připomíná dětství. Kolik příběhů se tu odehrálo? Jaký měly konec? Kolik lidí se tu smálo a kolik plakalo? Z mých úvah mne vytrhne realiťák. „Tak pojďme se podívat na zahrádku. Nic velkého, ale dívejte, tady za byt v těch novejch bytovkách zaplatíte osmičku a tady to máte za šest, a ještě svoji zahrádku. Ono, co si budeme povídat, děti stejně chtějí od určitýho věku lítat venku a pak vy se přece nebudete plahočit pořád po zahradě. Důvody se najdou vždycky No jasně,…

Reklamní slogany

Když mi ve dvaačtyřiceti letech, lékařka oznámila, že mám tři zhoubné nádory v levém prsu, asi jako každá žena, které se tohle stalo, ptala jsem se sama sebe, proč zrovna já? I když já to vlastně viděla. Stres, oslabená imunita. Moc práce, málo odpočinku, v životě málo radosti a hodně starostí. Nějak toho bylo na mě moc a já z toho neuměla vystoupit a až nemoc to šílenství zastavila. Je to zvláštní. Když jedete na plný plyn, nejdřív vás upozorňují vnější okolnosti, že je potřeba se uklidnit, zpomalit. Pomalá sebevražda To se stane třeba to, že se vám zničehonic rozbije auto. Nebo když spěcháte, aby ten nedodělaný dům byl hotov,…