-
Z (tý)deníku padesátky: Když všichni kolem tebe na tebe zkouší triky jak turecký zmrzlinář a ty si přitom chceš jen tak hvízdat
Člověk by si myslel, že ho po padesátce už jen tak něco nepřekvapí. Ha! Opak je pravdou. Lidé mě pořád dokážou udivovat – a často ne zrovna mile. Obzvlášť teď mám jakýsi radar na lidské kulišárny, manipulace a podivné tanečky kolem pravdy. Třeba když někdo něco zpacká a kvůli tomu nemůže dodržet slib – místo omluvy a snahy najít řešení, kterým druhému co nejmíň zavaří, začne ještě víc tlačit na pilu, jen aby prosadil to svoje. Nebo volá někomu, protože od něj něco potřebuje, a přitom se tváří, že vlastně volá „jen tak“. Někdy je to vtipný jak scénka z grotesky. Jindy by člověk nejradši vzteky rozkousal vlastní telefon. Člověk…
-
Dlouhověkost: Nový fenomén, byznys – a moje zamyšlení
Poslední dobou na mě ze všech stran vyskakují články, podcasty a dokumenty o dlouhověkosti a zdravém stárnutí. Je to nový trend? Nebo jen stará touha v novém kabátě?Rozhodla jsem se ponořit hlouběji a podělit se s vámi o pár zajímavostí – a taky o svůj vlastní pohled. Dlouhověkost: Od elixírů mládí po genetiku Touha prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu není nic nového. Už ve starověku lidé hledali elixíry mládí, nesmrtelné byliny nebo kouzelné prameny.Dnes máme trochu jiné zbraně – vědu, technologii a genetiku. Ale otázka zůstává stejná: Jak žít déle a lépe? Na internetu jsem narazila na článek o jednom zajímavém byznys projektu. Známí podnikatelé rozjeli firmu zaměřenou na…
-
Z (tý)deníku padesátky Naďky: Když zjistíš, že se nemusíš před nikým přetvařovat (ani když máš na hlavě hnízdo)
Ne všechno je takové, jak se tváří. Třeba sousedka. Elegantní dáma přibližně ve věku mojí mámy. Vždy upravená, s malým, dokonale ostříhaným pejskem. Pravidelně procházela kolem našeho domu a skoro pokaždé se se mnou chtěla na chvilku zapovídat. Jednou jsem jí dokonce pohlídala pejska, když si potřebovala něco zařídit. A víte co? Vedle ní jsem se často cítila nepatřičně. Většinou rozcuchaná, v nestíhačce, lehce vyčerpaná, s kruhama pod očima a kafem v ruce jako poslední záchranou. A pak jednoho dne mi zavolala její dcera.Že prý by potřebovala pohlídat své mámy pejska. Že odjíždí. A že maminka… světe, div se… je v Bohnicích. Na protialkoholním. Chvilku jsem nevěděla, co říct. A…
Mohlo by se vám také líbit
Neviditelný jed jménem ageismus: Jak si sami škodíme
Jak jsem potkala rakovinu
Má pořád jednu ruku dlouhou?
-
Podcast: Je těžké udělat změnu? Všechno víte, jen se možná bojíte!
V prvním díle podcastu Deníku padesátky na téma životních změn ve zralém věku se setkávám s Tamarou, ženou s českými a mexickými kořeny, která po padesátce udělala radikální krok a přestěhovala se z Anglie do malého lázeňského města blízko Prahy. Co všechno jí tato zásadní změna přinesla? Udělala by to znovu? A jak bojuje se svými strachy? Ve druhém dílu podcastu Deníku padesátky na téma životních změn ve zralém věku se můžete těšit na příběh Vlaďky, kdy její plány s manželem utnul osud v podobě nečekané tragické události. Kam až jí život dovedl a co všechno musela překonat?
-
Příběh Aleny, která se neuměla vyrovnat s odchodem svých dětí
Půl století plného lásky, radosti, ale i starostí. Tak by se dal jednoduše vystihnout Alenin život. Teď, když její děti odrostly a postupně opouštěly rodinné hnízdo, a ona si mohla znovu užívat svobody, se její život úplně zhroutil. Místo radosti jí postihly deprese a chvíle, které mohla mít jen pro sebe, nahradila závislost. David, její syn, už rok bydlel se spolubydlícími v Praze. Aleně se stýskalo po jeho vtípkách a večerních debatách u večeře. Dcera Markéta, její zlatíčko, se zase chystala na vysokou školu do zahraničí. Alena věděla, že je to správné rozhodnutí, že dcery budoucnost leží jinde. Přesto se jí srdce svíralo při pomyšlení na prázdný dům. Celý život…
