Vzala jsem svou osmdesátiletou mámu k moři. Poprvé letěla letadlem, potřetí v životě si smočila nohy v moři a poprvé pila něco, co mělo na sobě deštníček. Připadala si – cituji – „jako v pohádce. Nebo v nebi.“A já? Já si připadala jako v nějakém zvláštním experimentu. Kromě občasného dojetí, když jsem viděla, jak je máma šťastná, jsem se většinu času divila. A nebylo to to hezké „ó jé“ divím se, ale spíš to: „co to do…“Například:– Soukromá pláž pětihvězdičkového hotelu plná bordelu.– Sprcha, ze které voda ne tekla, ale tak trochu skápávala jako líná ovce.– Místní obyvatelé s výrazem „co po mně zas chceš?“– A všude kolem nedostavěné, vybydlené…