Seriá Husákovy děti a rok 1971: Ticho houstne, děti přibývají – a tramvaje zvoní přes Smíchov

V roce 1971 jsem ještě nebyla na světě – možná jsem čekala někde za rohem v mlze budoucnosti, až se uvolní místo. Moje máma už mezitím krájela život na směny jako průvodčí v tramvaji. Sama, s mojí sestrou doma, a světem, který byl hlučný i podezřele tichý zároveň. Všude zvonění tramvají, ale taky mlčení, co se rozlézalo jak vlhkost ve sklepě. A k tomu fronty – na maso, na prášek, na boty… vlastně i na vzduch, kdyby se vážil. Normálka. Byl to svět bez přebytků, ale zato plný příběhů. A ženských, co to táhly, protože prostě musely.

Máma – průvodčí mezi lidmi, sama mezi lidmi

Byla průvodčí u tramvajáků, tehdy, když ještě tramvaje měly otevřené plošiny, průvan a zvonek jako ozvěnu nervózního města. Jízdenky trhala s jistotou, ale v sobě měla věčný neklid.
Byla samoživitelka – slovo, které tehdy neznělo jako oslava hrdinství, ale jako poznámka mezi řádky: „ta, co to nemá lehké“.

Každé ráno oblékla uniformu a šla hlídat město. A večer… večer bylo maso.

Smíchov. Domov a drama

Bydlely jsme na Smíchově – čtvrti, co tehdy ještě nebyla cool. Šedá, hlučná, plná vůní z pekárny a železného vrzání.

Jednoho dne, při vjezdu do vozovny, mámu řidič neslyšel. Couvali. A přejeli jednu bláznivou ženskou, co se tam nějak připletla. Křik, pára, železo, co nejde zastavit. Trauma, co se nezapomíná.

Máma to nosila v sobě jako závaží. Ne vina – ale přítomnost smrti, která jí připomněla, jak křehké to všechno je. A přesto ráno znovu vstala, vzala tašku a šla prodávat jízdenky. Život prostě musel dál. I když se ti sevře žaludek, když slyšíš tramvajový zvonek.

A babička? Maso, nervy, přesná váha

Vedla masnu. Sama. Ruce červené od studeného masa, bílý plášť, háky, fronta, pokřiky.
Ve dveřích stála fronta – a ne jedna. Fronty tehdy stály všude a na všechno: na maso, na mléko, na prášek na praní, na vložky, na boty, na banány, když byly. A někdy stála fronta i jen tak – prostě „něco dávají“.

Lidé čekali v tichu, ve vzteku, v naději. A mezi nimi stála i moje máma – s dcerou za ruku, výplatou v kabelce a seznamem věcí, co stejně nesežene.

Co se dělo v roce 1971 doma

• Režim se zakopává v pozicích. Ticho už není jen trapné – je systémové. Učitelé, spisovatelé, umělci, co se neohnuli, byli odstavení.
• Prezidentem je stále Ludvík Svoboda, ale skutečnou moc drží Gustáv Husák, generální tajemník KSČ. Ten tahá za nitky – a země se pomalu dusí v režimní stabilitě bez kyslíku.
• Vyšla Charta 77? Ne, ne, to ještě ne. Ale vzniká “Seznam nepřátelských osob”, kam StB pečlivě zapisuje jména lidí, kteří moc přemýšlí.
• Fronty u obchodů už nejsou výjimka, ale každodenní realita. Prací prášek? Banány? Máslo? Přej a počkej.

Kultura a každodennost?

• 🎶 Karel Gott, Helena Vondráčková, Olympic – to byli naši popoví bohové. Zápaďácká muzika jen potají, když se podařilo chytit RIAS nebo Ö3.
• 📺 Televize byla pořád černobílá. Vysílá se Arabela, Byli jednou dva písaři a děti milují Rumcajse.
• 📚 Knihy? Kdo měl doma Lustiga, Škvoreckého nebo Hrabala, schovával je v knihovně za encyklopedií o živočiších.

A co svět kolem nás?

• V USA vrcholí válka ve Vietnamu, ale taky protesty proti ní.
• Intel uvádí první mikroprocesor – začátek digitální revoluce. (Zatímco my si doma mačkáme čudlíky na televizoru Tesla.)
• Do kin přichází A Clockwork Orange od Stanleyho Kubricka – u nás naprostá sci-fi, nejen žánrem.
• Na Měsíci přistává další posádka Apollo – a u nás se to opatrně zmiňuje ve zprávách, bez nadšení.

A co jsme dělaly my, Husákovy dcery?

Moje sestra už byla na světě. Já ještě ne – ale už se rýsoval svět, do kterého vejdu.
Svět paneláků, punčocháčů se šlema, tramvají s průvodčí, co znají město líp než mapy. A matek, které měly na bedrech všechno, ale nikdy si nestěžovaly.

A co ty? Co ti zůstal z roku 1971?

Máš taky v rodině tramvajačku, samoživitelku, masnu, Smíchov? Nebo jen fotku, co voní potem a prací?Sdílej. Piš. Tohle je náš seriál. A čím víc je v něm tebe, tím silnější bude.

Příště: 1972. Dětí přibývá. Naděje? Ta si zatím dává pauzu.

#denikpadesatky #husakovydeti #rok1971 #frontynavsechno #pruvodci #retroživot #zenskesilypredrevoluci