Buďte zase svobodná

Zajímá mě, jakým směrem se ubírá život v padesáti. Aby taky ne, vždyť se mě to také týká. Snad jen to mám trochu jinak než většina žen. Menopauzu mám už dávno za sebou a můj syn teprve před rokem vstoupil do puberty. Jinak ale zažívám vše podobně jako věttšina těch, kterých se tohle životní období týká.

Co přesně zažívám? Určitě to, že začínám vnímat tu neviditelnost – občas to v naší společnosti zazní, žena padesát plus už nikoho moc nezajímá. Ale proč? Ptám se pořád dokola, protože zvlášť dnes, kdy se míra dožití posouvá k osmdesáti, máme před sebou ještě ještě pořád kus života. A ten může být sice jiný než ve dvaceti nebo čtyřiceti, ale pořád hezký. Na druhou stranu ten tlak na kult mládí vytváří to, že ženy se za každou cenu snaží být mladší, než jsou. Přijde mi to směšné a někdy až protivné. Jedna věc je o sebe pečovat, to je v pořádku, ale proč se stále snažit udělat ze sebe někoho, kým jsem už vlastně byla?

Je to začarovaný kruh. Ženy v padesáti se mohou cítit frustrované z mnoha aspektů života. Fyzické krásy ubývá, muži už po nás tolik netouží, děti jsou už velké a tolik nás nepotřebují, v práci nám dávají najevo, že jsou tu mladší. V horším případě práci ztrácíme, manželé odcházejí za mladšími, děti třeba ani nemáme, nebo se odstěhují daleko a my se ocitáme samy ve věku, kde stáří je před námi – když ne úplně za dveřmi – a mládí je nenávratně pryč. Pociťujeme první příznaky stárnutí, některé z nás sem tam i nějaký zdravotní handicap.

Ale taky se to dá pojmout z druhé strany, a to mě na životě baví, že máte na výběr. Jak říká má přítelkyně, vždycky si můžeš vybrat a vidět, jestli je sklenice poloprázdná nebo je do poloviny plná. Když ji vidíte spíše plnou než prázdnou, může být život v padesáti skvělý. I bez plastik, drsných diet a dalších pro mě trapných kamufláží skutečného věku. Stačí se s grácií podívat do zrcadla, zamávat mládí a užívat života ve svém věku. Navíc, nevím, jestli jste si všimli, ale i bez příkras my padesátnice vypadáme daleko mladší než na maminky či babičky.

A co je na padesátce úžasné? Možná je to už klišé, ale pravdivé. Valná většina z nás nemusí vstávat v noci k dětem, připravovat svačinky, dělat s dětmi úkoly, vařit pro celou rodinu a k tomu ještě po práci, žehlit hordy prádla, být dokonalou matkou a manželkou a k tomu ještě třeba manažerkou. Máte čas na sebe a pro sebe. Kdy se vám to naposledy stalo? Vzpomeňte si na tu svobodu, kdy jste mohla spát o víkendu do dvanácti, kdy jste si mohla s kamarádkami povídat, jak dlouho vydržíte a druhý den klidně celý bez výčitek prospat, kdy jste si mohla dovolit neohlížet se na druhé a věnovat se svým koníčkům. No není to pecka?

Zkrátka podle mě je tenhle věk takovým návratem k sobě samé, do doby, kdy jsme byly sice o něco mladší, ale zase ne tak zralé, abychom si mohly vše dosyta vychutnat. Vraťte se tak trochu v čase a znovu v sobě objevte svobodu a odvahu, která vám v mládí jistě nechyběla. Život může být jízda i po padesátce. Jen to jen na nás, jak se svým časem tady naložíme.