Kos v rytmu šnorchlu, koček a fejkových Gucci: Dovolená tří generací bez filtru

Jak vyvézt mámu k moři a přežít all inclusive s úsměvem

Moje máma nebyla u moře dobrých dvacet let. A protože jí bylo osmdesát na dohled, rozhodla jsem se ji vyvézt. Nešlo to úplně samo. Máma má kardiostimulátor a pohybuje se s obtížemi, takže jsme hledaly zájezd koncem května – žádné vedro, bezbariérový hotel, pokoj s výhledem na moře a bazén ideálně hned pod okny. A povedlo se. Jelo se na Kos.

VIP letištní zážitek pro tři generace

Poprvé jsme využili letištní asistenci – a byla to paráda. Rychlejší odbavení, přednostní nástup do letadla, žádné schody. Na Kosu nás sice čekalo menší zdržení, ale brzy jsme seděli v autobuse směr hotel. Ten na první pohled vypadal jako pětihvězda. Na druhý? Spíš tři a půl. Ale o tom později.

All inclusive: když ti někdo pořád chce zvednout zadek z lehátka

Hotel měl všechno, co má mít – bazény, bar na pláži, nekonečné švédské stoly a samozřejmě animátory. Mladí, švarní, neklidní – takoví ti kluci, co se za den pětkrát převlečou, ať prší nebo pálí slunce, a neúnavně zvedají každého z deky. Vodní aerobik? Jasně. Ranní jóga? Proč ne. Máma je ignorovala s královským nadhledem, já si s nimi občas zacvičila. Bylo to fajn – i když občas rušili můj svatý klid.

Jídla bylo hodně, někdy i chutné, ale ta atmosféra „jídlo je vždy a všude“ je lehce podmanivá i zneklidňující. Člověk ztratí pojem o čase i žaludku.

Kardamena: Procházka do města, kde to trochu žije

Městečko v docházkové vzdálenosti, s tavernami, suvenýry, výhledy na moře. Klidné, milé. Ale i tady jsme si všimli něčeho zvláštního – opuštěné domy, rozestavěné hotely, ruiny. Jako by se tu čas zastavil. A to nebylo naposled.

Město Kos: Hippokratův duch a všudypřítomná očka proti uhranutí

Autobusová linka nás zavezla do hlavního města Kos – malebného městečka s přímořskou atmosférou, palmami a přístavem, kde kotví luxusní jachty, trajekty do Bodrumu i výletní lodě mířící na okolní ostrovy. Všechno tu dýchá směsí historie a lehkého turistického chaosu.

V centru najdete hezké náměstí s trhem, kde se mísí vůně bylinek, oliv, sýrů a sladkostí, vedle stánků s cetkami a ledvinkami „Versage“. Uličky jsou lemované krámky s typickými řeckými šperky, korály, modrými očky proti uhranutí i nekonečnými variacemi na téma „made in Greece“.

Kromě toho se tu nachází i archeologické muzeum, ukryté v jedné z neoklasických budov, a samozřejmě ruiny Asklepionu – slavného antického léčebného komplexu. Právě tady měl léčit a učit Hippokrates, zakladatel moderní medicíny, který věřil, že léčit se má nejen tělem, ale i duší. Dnes zbyly z Asklepionu jen kameny a výhledy – ale i ty mají co říct.

Město Kos je jako ostrov sám: něco mezi starým světem, turistickým pohledem a ospalým řeckým dopolednem. A tahle směs funguje, i když občas trochu drhne.

Bodrum: tam, kde se smlouvá a fejk je poklad

Výlet trajektem do tureckého Bodrumu byl kapitola sama pro sebe. Už cesta – pasová kontrola jako z thrilleru, nekonečné fronty, a pak jsme se ocitli ve světě, kde všechno křičí: „Kup mě, ale smlouvej!“

Krámky narvané „Gucci“, „Nike“ a „Kelvin Kleinem“, pach levných parfémů a mořské soli. Syn se tu cítil jako ryba ve fejkové vodě – poznal originál od kopie na první dobrou. Já se potila při smlouvání a byla překvapená, jak mi to vlastně jde. Zvlášť když mi bylo jasné, že i po slevě na nás vydělali víc než dost.

Zastávka v přístavní restauraci byla odměnou – turecký kebab a pizza, kterou syn označil za „divně dobrou“. A zmrzlina? Tu tady nedostanete bez představení – točení, házení, natahování… a samozřejmě nečekaného odtažení lžíce ve chvíli, kdy si myslíte, že už ji máte.

Do toho všeho svolávání k modlitbě, žár slunce, moře lidí… Byla to smyslová přetíženost v tom nejlepším slova smyslu. A jo, bylo to super.

Výletní loď, modrá laguna a vrak, co skoro nebyl

Poslední výlet byl pro celou posádku – půjčili jsme si auto (půjčovna skoro u hotelu!) a vyrazili do Kosu. Serpentiny v horách mi daly zabrat – já a řízení v horách nejsme kamarádi. Ale výhledy stály za to.

Výletní loď nás vzala do Modré laguny – nádherné místo s tyrkysovou vodou. Ukázali nám i „vrak“ lodě přes skleněné dno – no, viděla jsem kus rezavého železa, ale chápu, že marketing je mocný čaroděj.

Kos bez filtru: krásný, ospalý, rozpadající se

Kos má krásné moře, výhledy, pár příjemných míst. Ale taky hodně smutných zákoutí. Nedostavěné domy, opuštěné hotely, místy až neuvěřitelný nepořádek. Není to místo, které žije – je to místo, které spíš přežívá.

Zdravotnictví? Téměř neexistuje. Migrace a ekonomická krize Řecka jsou tu cítit z každého rohu. Některé části působí jako výkladní skříně pro boháče – luxusní resorty, opulentní vily – a o pár metrů dál pasou kozy u rozpadlého betonu.

Závěr? Kos je jako řecká tragikomedie – občas k smíchu, občas k pláči, ale určitě k zamyšlení

Nevím, jestli bych se sem vrátila. Ale nelituju. Byla to dovolená, na kterou nezapomenu – pro své kontrasty, zážitky i ten krásný okamžik, kdy máma večer seděla na terase, dívala se na moře a řekla:
„Tohle stálo za těch dvacet let čekání.“