Když ti notebook zmizí do vesmíru a sousedi sežerou navzájem: (tý)deník padesátky č. 3

No… musím říct, že předchozí týden byl výživný. A to hlavně díky jedné obří firmě, jejíž maskot vypadá jak mimozemšťan se zelenou hlavou (ano, už víte). Jako většina Čechů jsem tam roky ráda nakupovala – no, teď už asi trochu méně.

Reklamovala jsem totiž notebook. Drahý. Důležitý. Můj pracovní parťák. A byl v záruce. Tvrdili, že ho opravili. Paráda, říkáte si? Jo, to jsem si říkala taky – už dva týdny.

Od té doby se notebook podle sledování zásilek teleportuje po Česku. Jednou prý čeká na rampě. Pak je v Ostravě. Pak mi místo něj přistane v Alzaboxu prázdná obálka (asi v ní byl duch mého notebooku). Volám jim, ptám se, kde je… oni mlží a lžou jak pohádková víla na absinthu. Tak uvidíme, kde ten můj notebook nakonec přistane. Možná rovnou na Měsíci. Třeba z něj bude streamovat podcast s tím zeleným mužíčkem.

---

💔 Postřeh č. 2: Manželství s hořkou pachutí

Moje pracovna sousedí se zdí sousedů. A tahle zeď není zvukotěsná. Což by nevadilo – kdyby za ní nebyl vztah plný jedu. Denně poslouchám, jak na sebe syčí. Už to nejsou hádky. To je verbální chemoterapie. A já si pokaždé říkám: Proč spolu vlastně (ne)žijí?

Znám to. Žila jsem v tom taky. V tom dusnu, kde se nedá dýchat, ale zároveň se bojíš otevřít okno. A vím, že když bych to tenkrát nezměnila, zadusila bych se. Jedem totiž nefunguje jen na vztah. Funguje i na tělo.

A když je slyším, sevře se mi srdce. Jsou ve věku, kdy by mohli mít na podzim života klid a kafe na balkoně. Místo toho se dusí navzájem. A já tiše děkuju sama sobě, že jsem ten svůj dusivý scénář přepsala.

---

🧀 Fit smažák ze zoufalství (a lásky k jídlu)

Občas mě přepadne velká touha po smažáku. Jo, taková ta touha, co ti šeptá do ucha: „Dneska nemusíš být zdravá, jen šťastná.“ Ale zároveň – věk, cholesterol, touha vejít se do šatů beze zipu…

Takže kompromis:

• Hermelín nebo eidam obalím v kukuřičné strouhance
• Hodím ho na pečicí papír
• A dám do trouby – žádný olejový bazén
• K tomu cuketa na plátky, postříkaná olivovým olejem ve spreji (to fakt doporučuju – je to malý zázrak pro líné zdravojedy)

Výsledek? Smažák bez výčitek. A když zavřu oči, chutná skoro jako z hospody. Jen bez toho piva a viny.

---

📝 Tak. To byl můj týden. Jeden notebook v galaxii, sousedi ve válce, já se smažákem v troubě a s hlavou zase o trochu klidnější.

Zdroj obr AI