Co dělá přátelství opravdovým?

Odmalička jsem měla sen o velkém přátelství na celý život. V dětství jsem ho našla – nebo jsem si to alespoň myslela. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme tajemství, smály se společným hloupostem a věřily, že to tak zůstane navždy. Pak přišla dospělost, vzdálenost, změny. A s nimi přišla i nová velká přátelství – jedno z nich dokonce přerostlo v city a touhu...

Kladu si otázky

Teď si kladu otázku: Co vlastně dělá přátelství opravdovým? Je to společně strávený čas? Je to schopnost se k sobě vrátit, i když nás život zavane jinam? Nebo je to hluboká důvěra, pocit, že při druhém člověku můžeme být sami sebou, ačkoliv už nejsme stejní jako kdysi?

Co nás rozdělí

Co nás může rozdělit? A je chybou připomenout příteli, že byl jiný, a být k němu upřímný, když se cítíme jeho chováním frustrováni? Je přítel ten, kdo odejde bez vysvětlení a pak se bez vysvětlení vrátí? Je přítel ten, kdo nesnese upřímnost, byť je bolestivá? A je přítel ten, kdo říká věci, které mohou druhého zranit?

V novém podcastu o lásce přes internet. Je to pro zralé ženy šance, nebo zklamání?

Zajímalo by mě, jak to víte vy. Jaké přátelství nejvíce ovlivnilo váš život? Myslíte, že dětská přátelství mohou vydržet po celý život? A jak poznáme, že je někdo opravdu příteli?

Podělte se se mnou o svůj pohled. Každé přátelství má svůj vlastní příběh – a třeba ten váš pomůže pochopit i ten můj.