Filmová atmosféra osmdesátých a začátku devadesátých let

Osmdesátky jsou dobou, kdy jsem chodila s rodiči a prarodiči do kin Alfa, Maják, Zvon, Světozor nebo Blaník. Na začátku devadesátek jsem se svými prvními láskami schovávala do kina Praha na Václaváku, kde šel nonstop program za jednu korunu, později myslím za dvacku. 

Fronty na lístky do kina Alfa na Amadea a na to, jak mne starší sestra propašovala na nepřístupný film Láska z pasáže, to byly nezapomenutelné zážitky. Kina měla tenkrát atmosféru a filmy, ač nebyly tak audiovizuálně dokonalé jako dnes, skvělý příběh, který ve vás dozníval ještě dlouho po opuštění kina.

Dětství ve smíchovských kinech

Kino Maják

Kino Maják bylo jedním z těch menších, ale velmi oblíbených kin, které se nacházelo na Smíchově a bylo známé především pro svou atmosféru a rodinné projekce. Bylo to místo, kam často chodily celé rodiny, protože se zde promítaly nejen české filmy, ale i dětské filmy, což bylo ideální pro víkendové rodinné návštěvy.

Kino Zvon

Do kina Zvon, které se nacházelo v Košířích, chodila moje maminka i já. Bylo oblíbené nejen pro svůj výběr filmů, ale také pro neformální atmosféru. Kino nabízelo široký výběr filmů, chodilo se tam na pravidelné projekce, které byly populární zejména mezi mladými lidmi.

Kino Blaník

Blaník definoval kulturní prostředí osmdesátých let. To bylo místo, kde se pořádají filmové maratony, a filmy byly tak oblíbené, že běžely i celé dny. Jedním z největších hitů, které se promítaly v kině Blaník, byl i film S čerty nejsou žerty. Tuhle dnes už vánoční klasiku jsem viděla poprvé právě v kině Blaník.

Kino Blaník nabízelo divákům nejen film, ale i jedinečnou atmosféru, která jim dávala pocit, že do kina chodí nejen kvůli filmu, ale i kvůli zážitkům, které zde sdíleli s ostatními.

Na co jsme chodili

Amadeus (1984)

Film Amadeus režiséra Miloše Formana získal několik Oscarů a já ho poprvé viděla až o několik let později, někdy na začátku devadesátých let, kdy jsem byla teenager. Tento film o životě Wolfganga Amadea Mozarta měl velký úspěch nejen v Československu, ale i po celém světě. Kino Lucerna bylo známé tím, že uvádělo kvalitní filmy a mělo svou specifickou atmosféru, kterou si diváci pamatovali. Tohle kino jako jedno z mála přežilo dodnes. Já mám však Amadea spojeného s kinem Alfa, kde se na film stála dlouhá fronta. V pasáži U Stýblů, kde bylo kino Alfa, kdysi hrál Oldřich Nový a později Suchý se Šlitrem.

Láska z pasáže (1984)

Tento český film se stal taky kultovním. A představitel hlavního hrdiny Lukáš Vaculík idolem žen. Já mám zážitek z kina Sevastopol (dnes divadlo Broadway v Praze Na příkopech), kdy byl film nepřístupný mládeži a sestra mě namalovala a vyparádila tak, abych vypadala starší. Díky tomu jsem se na projekci dostala.

Unikátní kino Praha

Kino Praha a další kina, která nabízela nonstop procházení, nabízela určitou formu „filmového maratonu“, kde se promítaly filmy na smyčku, a lidé si tak mohli přijít v každou hodinu. To bylo zvlášť populární pro filmové nadšence, kteří chtěli filmy vždy bez ohledu na přesný čas promítání. Mělo to své kouzlo a já tam zažila i svá první rande. Což ostatně bylo populární, chodit na první rande do kina.

Cena vstupenky a kino zážitek

Vstupenky na filmy se tenkrát pohybovaly pro každého kolem 10–15 korun, což bylo v té době velmi přívětivé. Vstupné na některé jako Amadeus nebo S čerty nejsou žerty bylo sice trochu dražší, ale i tak zůstalo přístupné pro širokou veřejnost.

Kin, kde se tenkrát rodily vzpomínky, utvářely první lásky, přátelství bylo samozřejmě daleko víc, co s ještě vzpomínám, na Atlas, Bio Oko, Aero a tak dále, zkrátka každý měl to své. A tak si myslím, že i když dnes máme moderní multiplexy a kino zážitky se změnily, kouzlo těch starých kin zůstává nezapomenutelné.

Vaše Naďka

Foto zdroj: Wikimedia Commons