Padesátka na Krétě: Laskavci, smutná Spinalonga a stříbrný poklad v Heraklionu

Co si zase trochu pocestovat? A protože mi už teď, kdy zima ještě nezačala a jaro je nedohlednu, chybí slunce, moře a tak dál, dovolím si zavzpomínat na Krétu. Co jsem viděla, zažila a co mě dostalo do kolen?

Někdy ráda cestuju sólo, jindy jsem líná a jedu s CK. To, pro co se rozhodnu, záleží na mém položení a momentální kondici. Když vím, že si potřebuju hlavně odpočinout a nepodnikat žádné velké akce, neplánovat, nezařizovat, je cestovka jasná volba. A to byl případ cesty na Krétu. Nakonec to žádná velká válečka u bazénu a moře nebyla. Ale alespoň jsem se nemusela o nic starat.

Hotel, moře, zážitky

Zvolila jsem pro jistotu (i když jistota není na sto procent nikdy) osvědčenou velkou cestovku. Cíl byl jasný. Zbývalo vybrat lokaci a hotel. Chtěla jsem vidět Heraklion, Knóssos, a tak se mi líbil čtyřhvězdičkový hotel Malia Beach 25 km od letiště. Měl krásnou zahradou, několika bazénů (jedne se slanou vodou), venkovní vířivku s výhled na moeře a soukromou pláž u moře. Zvolila jsem tedy severní část největšího řeckého ostrova. Už jsem se nemohla dočkat milovaného moře, slunce a nových zážitků.

Velká pohoda až na delegátku

Let proběhl v klidu, cesta do hotel byla vzhledem k umístění hotelu krátká a pohodová. Pokoj byl připravený a odpovídající tomu, co cestovka nabízela. Vše bylo zalité krétským prudkým sluncem a já šťastná. Moji euforii trochu kazila delegátka cestovky, která nebyla příliš příjemná. Její direktivní tón a mluva mi připomínala dobu, kdy jsem byla žačkou základní školy. Ale to mě nerozhodilo. Dokonce jsem neváhala a objednala si u ní hned dva předražené výlety. Ale ty jsme mohla zaplatiti kartou. To bylo terno! Ale co! Zážitky mi nikdo nevezme, za ně peněz nikdy nelituju (když je zrovna mám 😊).

All inclusive

Než došlo na výlety, prozkoumávali jsme se synem hotelový komplex, koupali se v moři i v bazénech a ochutnávali místní jídlo. Měli jsme all inclusive, takže v podstatě nepřetržitý přísun jídla. O tom se rozepisovat nebudu, však to zná asi většina z nás. Snad jen, že v tomhle hotleu bylo jídlo fajn. Perličkou ale byl bar u hlavních bazénů s alko a nealko drinky. Každý den postarší řecký číšník vykřikoval směrem k turistům: Yes, I Do, Fantastic! Ještě dnes mi to zní v uších. Syna jeho čtyři stále se opakující dokola slovíčka zaujala natolik, že si chodil pro různá pitíčka víc než často a pak běhal ještě častěji na záchod.

Pohled za všechny prachy

V podvečer jsme si po typické řecké večeři sedli na jednu z teras a sledovali naprosto úchvatný západ slunce.  V takových chvílích si vždycky říkám, že štěstí spočívá opravdu v těch nejobyčejnějších věcech. Jen na ně nezapomínat a hýčkat si takové hezké chvíle.

Jedeme na výlet!

První tři dny utekly jako voda. Čtvrtý den ráno jsme hned po snídani vyrazili na náš první výlet. Autobus byl připraven a paní průvodkyně také. Elegantní dáma středního věku, Kréťanka mluvící perfektně česky, nás nejdříve v autobusu spočítala (jako za starých časů, uáá), poté přiblížila plán dne a když se bus rozjel, začala moc hezky vyprávět o Krétě.

Agios Nikolaos

Asi po hodině jízdy jsme zastavili v městečku Agios Nikolaos. Hezoučké přístavní město na severovýchodním pobřeží Kréty je známé svou kosmopolitní atmosférou, ale zároveň si uchovává tradiční krétský šarm. Kromě sladkovodního jezera je tu i malebný menší přístav. To byl náš další cíl. Nalodili jsme a pluli asi hodinu na Spinalongu. Ostrov a bývalá benátská pevnost sloužil jako leprosárium (pro malomocné) až do poloviny 20. století. I když už tu zhruba sedmdesát let nikdo nežil ani nezemřel, byl zvláštní pocit procházet uličkami, kde žili a umírali lidé zcela odstřiženi od světa. Kromě nemocnice, domků, obchodů tu měli i kostel.

Prohlídka ostrova trvala zhruba tři hodiny a pak jsme se vypravili zpět do Ag. Nokolaos, které jsme si mohli prohlédnout. Toulali jsme se kolem pobřeží a nahlíželi do místních krámku… Moc jsem si ale tohle hezké město neužila, protože jsem nemohla vyhnat z hlavy Spinalongu. O to víc, že nám paní průvodkyně doporučila román román Ostrov od britské autorky Victorii Hislop, který popisuje život na Spinalonze. Ten bych nejdradši začala číst hned, kdyby to šlo.

Ostrov laskavců a kouzelný Heraklion

Náš pobyt na Krétě se přehoupl přes polovinu. Kromě užvání si mořských radovánek jsem absolvolala se synem výlet do aquaparku, který také nezklamal.

Čekal nás ještě jeden výlet, na který jsem se těšila hlavně kvůli návštěvě Heraklionu. Předposlední den našeho pobytu na Krétě jsme opět nakráčeli do autobusu, byli průvodkyní spočítáni a vyjeli do hor. Řidič autobusu byl skutečný mistr, v horských vesničkách s úzkými uličkami bylo umění se vytočit, někdy šlo doslova o milimetry. Účastníci zájezdu tleskali, když jsme se neotřeli o krétský dům. Naše průvodkyně Iva byla Češka žijící trvale na Krétě. Tiše jsem jí záviděla. Tady bych chtěla žít taky. Zvlášť, když jsem se dozvídala, jak vysoký morální kredit tu je, rodina je nade vše, jak rodiče pomáhají mladým a kmotři se starají o své kmotřence a nikdy nikdo nenechá na holičkách. Úplný ráj na zemi plný laskavců.

Hory, olivový olej a staré Řecko

V horách jsme si mohli projít interaktivní výstavu na motivy řeckých pověstí, nebo jít do jeskyně. Protože jsme před nedávnem prošli všechny jeskyně v Moravském krasu, a chtěla jsem, aby se synek trochu vzdělal, šli jsme do muzea řeckých bájí. A bylo to fajn. Syn si za pomoci sympatického Řeka vyrobil vázičku a pak jsme si v místním krámku koupili vyhlášený olivový olej a vyrazili do Knóssosu. Na starobylé město a palác, který byl centrem minojské civilizace, jsem byla zvědavá. I když bylo zajímavé nahlédnout do minulosti a divit se, jak byla minojská civilazace vyspělá, brzy nás zmohlo velké horko. Nebý toho, určitě bychom si návrat do mi nulosti vychutnali lépe.

Heraklion – moje nová láska

Nejlepší na konec. Heraklion byl pro mě láska na první pohled. Malebné hlavní město Kréty s neskutečnou atmosférou mě naprosto dostalo. Zalitovala jsem, že jsme se do Heraklionu nevypravili po své ose, abychom tu měli víc času si to tu vychutnat a projít. Nemohla jsem se nabažit náměstíček s útulnými kavárnami, okouzlila mě i benátská pevnost Koules u přístavu, zrovna tak Benátská loděnice a přístav, Lví fontána v centru města anebo Loggia, architektonická památka, která dřív sloužila jako místo setkávání benátské aristokracie.

Objevila jsem stříbrný poklad

Nešlo jinak, musela jsem si z Heraklionu alespoň něco malého odvézt. Až před odjezdem jsem objevila úžasné stříbrné šperky, které jsou bezkonkurenčně originální. Stříbrné šperky často zdobené modrými kamínky jsou inspirované minojskou civilizací. Typickými motivy jsou labyrinty (odkaz na legendu o Minotaurovi), dvojité sekery a spirály, které symbolizují nekonečno a cyklus života. Tyto starověké symboly se často objevují na stříbrných náušnicích, náhrdelnících, náramcích a prstenech. Já jsem si koupila si koupila řetízek na ruku a spokojeně mohla odjet na hotel.

Kréta je pro mě nádherný koutek světa, který si i přes hojný turismus zachovává svoji autenticitu a co víc, má potenciál ukazovat lidem, jak šťastně se dá žít.

No není cestování krásné?

Vaše Fifty