
10 věcí, které jsem si dlouho nedovolila – ale po padesátce konečně jo (a nevadí, že až teď)
Někdy mě přepadne myšlenka: Proč jsem si tohle všechno nedovolila dřív? Proč jsem roky žila podle pravidel, která jsem si ani sama nenapsala? Proč jsem se tolik přizpůsobovala, snažila se být hodná, slušná, ne moc hlučná, ne moc viditelná?
Možná bych si mohla vyčítat ztracený čas. Ale víš co? Nechci.
Protože teď je jiný čas. Teď si konečně dovoluju věci, na které jsem dřív neměla kuráž. A vůbec nevadí, že to přišlo „až“ po padesátce. Důležité je, že to přišlo vůbec.
Tak tady to je. Můj seznam věcí, které jsem si dlouho nedovolila. A které si dnes už neodpírám.
1. Říkat „ne“ bez výčitek
Už se neomlouvám za to, že si chráním svůj čas a energii. Nejsem zlá. Jen už nejsem k dispozici úplně všem.
2. Nosím, co se mi líbí – ne co se čeká
Na věk nehledím. Když se mi líbí třpytivé boty nebo halenka s výstřihem, tak si je vezmu. Ne proto, že „můžu“, ale protože chci.
3. Jdu klidně sama na kafe, do kina nebo na výlet
Sama neznamená opuštěná. Znamená to, že si umím být dobrou společností.
4. Přiznávám, že něco nevím nebo neumím
Dřív bych radši vyhořela, než si přiznat slabost. Teď řeknu: Nevím. Naučím se. Pomůžeš mi? A svět se nezhroutil.
5. Směju se nahlas – i když je to „nevhodné“
Neudržím se. A vlastně ani nechci. Protože radost je nakažlivá a smích je moje superpower.
6. Mluvím o věcech, o kterých se dřív mlčelo
Menopauza, úzkosti, sex, osamělost, těžké vztahy – nic z toho není ostuda. Jen život.
7. Zamilovala jsem se – i do sebe
Láska k sobě je základ. Není to sobecké. Je to nutné. A krásné.
8. Měním názory – a nestydím se za to
Růst znamená vyvíjet se. A někdy i přiznat, že jsem se mýlila. Dřív bych to neunesla. Dneska? Učím se každý den.
9. Nechci být „ta hodná“ za každou cenu
Jsem milá, když chci být milá. Ne proto, že se to očekává. A občas jsem drsná – protože taková taky jsem.
10. Dovoluju si snít – bez výmluv a bez hranic
Píšu. Tvořím. Plánuju. Ne jako únik z reality, ale jako její rozšíření. A je mi v tom dobře.
Možná to mělo přijít dřív. Ale já říkám – nevadí. Důležité je, že je to teď. A teď je sakra dobrý čas začít žít naplno.

